|
Věnováno moji nevlastní babičce, které byla diagnostikována těžká fáze rakoviny.
 12.10.2012 3 921(7) 0 |
Dnes a denně píchám jehly do lidského těla,
zpívám si a popobíhám, sestrou být jsem chtěla.
Od rána až do večera, jak běžící pás,
když někomu dojde fízák, naplním ho zas.
Běhám jako divoženka, někde po pralese,
co to vidím, mezi dveřmi? Smrťák kosu nese.
Tamta paní na devítce, v očích spoustu krásy,
srdce se jí stále směje, však padají jí vlasy.
Dlouhá lejstra. Vyšetření.
Pro lékaře dřina.
Žádné jiné cesty není.
Je to rakovina.
Ošetřím ji, podám ruku, slzu osuším,
Vždyť ta žena na devítce, ta je pro mně vším.
Teď nesnáším své modré šaty. Upravená sestřička.
Neplač. Nekřič. Bez emocí. Jen pohlaď ji na líčka.
Vždyť paní na devítce, to je moje babička.
A já její holčička.
Neuvidí zeleň v parku, co nahradí zimní jas.
Neuslyší ptáky zpívat, Už nevnímá ani hlas.
Babičko má drahá, skvělá, chci tě tu mít vedle sebe!
Vím však, že jsi hodně blízko, že chceš poznat příchuť nebe.
Ať odejdeš dneska v noci, nebo za rok a sto dní,
Vždycky na mně prosím z hora, Zdeničko má dohlédni.
Je čas utřít slzu smutku, vždyť to by jsi nechtěla,
Navléci si modré šaty, a jít dělat anděla.
Anděla co měří tlaky, a poslouchá srdíčka,
Navždy budeš v moji duši Milovaná Babička.
Díky!
zpívám si a popobíhám, sestrou být jsem chtěla.
Od rána až do večera, jak běžící pás,
když někomu dojde fízák, naplním ho zas.
Běhám jako divoženka, někde po pralese,
co to vidím, mezi dveřmi? Smrťák kosu nese.
Tamta paní na devítce, v očích spoustu krásy,
srdce se jí stále směje, však padají jí vlasy.
Dlouhá lejstra. Vyšetření.
Pro lékaře dřina.
Žádné jiné cesty není.
Je to rakovina.
Ošetřím ji, podám ruku, slzu osuším,
Vždyť ta žena na devítce, ta je pro mně vším.
Teď nesnáším své modré šaty. Upravená sestřička.
Neplač. Nekřič. Bez emocí. Jen pohlaď ji na líčka.
Vždyť paní na devítce, to je moje babička.
A já její holčička.
Neuvidí zeleň v parku, co nahradí zimní jas.
Neuslyší ptáky zpívat, Už nevnímá ani hlas.
Babičko má drahá, skvělá, chci tě tu mít vedle sebe!
Vím však, že jsi hodně blízko, že chceš poznat příchuť nebe.
Ať odejdeš dneska v noci, nebo za rok a sto dní,
Vždycky na mně prosím z hora, Zdeničko má dohlédni.
Je čas utřít slzu smutku, vždyť to by jsi nechtěla,
Navléci si modré šaty, a jít dělat anděla.
Anděla co měří tlaky, a poslouchá srdíčka,
Navždy budeš v moji duši Milovaná Babička.
Díky!
14.10.2012 - 22:09Děkuji moc. Neberu to jako dílo, jen jsem prostě potřebovala vyjádřit své city, dát to ven. tak jsem napsala pár řádků...
13.10.2012 - 12:56No...nechci moc přemýšlet a vzpomínat na otce, co a jak bylo , ale připomnělo mě to ..tak se snažím nevzpomínat, nemyslet, jo , když někdo odchází, koho milujeme a jsme jen diváci, co nemohou pomoci ...pak to moc bolí a já jsem taková trouba, že já bych se asi sesypala, kdyby tam umíral kdokoliv ...takže díky...krásná báseň ..., ale já už nechci ...už stačilo
13.10.2012 - 10:32Teda! Jsem zdravotní sestra, také mám babičku a teď! bez přehánění mi stékají slzy jak hrachy po tvářích. Tak na mě tvoje básnička zapůsobila. Je v ní toho vyjádřeno nesmírně mnoho a tys to napsala opravdu pěkně. Bez patosu, ten styl je takový jak bych řekla skoro až frivolní a přitom tak nesmírně hodnotný. Přečetla jsem ji znova a zanechala stejné emoce. Láska k profesi, k babičce, k životu, cit. No jedna z těch co zapůsobila u mě přesně tam kde měla. Tleskám! Bez přehánění.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]» řekli o sobě
s.rayz.ka řekla o milancholik :Nádherně zpívá, jeho slova se dají číst celý den. :-)
