Hele, má to něco do sebe, mám pocit že jsem prvně četla tvoje dílko, určitě je tam zajímavá pointa, na přednesu je cosi co mě zve do dalších tvých děl, takže někdy příště

Timothy A. Postovit: Hm, vyvolává u mě báseň podobné pocity jako u tebe, jen ta naděje je tam hodně schovaná :-)

a já v té básni našla možná daleko víc než jen těch pár slov, obdivuji tu zvláštní strohost

silné téma, na druhé přečtení jsem se vcítila i do melodie básně

Líbí se mi takové melancholické básně i když se dělám že jsem nad věcí, čtu ji opakovaně a není v ní místo které mi nezní, není v ní verš, který by mi nepřišel na svém místě a líbí se mi i rýmování, takové dílo u mě není hodno kritiky

Timothy A. Postovit: myslím že tomu nerozumíš proto, že tvé sny mají dost času na splňování, kdežto náš čas už tak dlouhý není a to si myslím že je vyjádřeno v druhé části, tedy v poslední sloce, jsme tím životem už trochu omlácenější než ty

Lenča: vanovaso: miluji taková místa a tohle obzvlášť, díky

Jiří Turner: jsem potěšena že nezní vykonstruovaně, byla dnes vlastně dotvořena, proto tam určitě vnímáš ty dvě roviny, každopádně jsem ráda že působí

Ty si umíš tak hezky pohrát se slovy, vřele doporučuji všem přečíst

tahle báseň mi "zachutnala", vnímám to sladké období a z celého srdce ti ho přeji, ten závěr mě malinko zklamal, ale jen svým obsahem

já jsem jednou napsala že z tvých básní vnímám možná nejvíce poetickou duši z nás ze všech tady a já to myslím vážně, tahle báseň je opravdu krásná, dnes ti nevytknu mezery za čárkou, vynechaná znamínka, ale víš co, já myslím že nesoutěžíme kdo vloží nejvíce děl, zkus se nad těmi básničkami zamyslet, nech je uležet, věř mi že to neuškodí

Nedávno jsem napsala básničku Tvář, není zdaleka psána tak lehkou rukou jako dnešní tvoje dílko, ale myslím že by mohla být dána jako protiklad, jako: ujde x jak je to nádherné, bez zbytečných slov, bez patosu, moc se mi líbí a je zajímavé co vše poetu inspiruje k napsání básně

věru aktuální, líbí se mi každá sloka zvlášť a všechny dohromady i když jsou zdánlivě nesourodé a ten závěr, to přesně si myslím, ty mudrci :-)

mně se to líbí moc, na anděle nevěřím a přesto vím že mezi námi jsou :-) myslím že k připomínce Zamily by stačilo vyměnit slůvko neskryješ za neschováš, nedělej smailíky v básničkách, degraduješ je

Často v takových případech je těžké utéct, nejen kdy, ale i kam a jak, jakoby se takový člověk nedovedl vymanit z vlivu agresora, jakoby ho cosi přitahovalo, u té básně se mi líbí že každá sloka je psána trochu odlišně

interpunkce, jednou mi někdo řekl, že buď absolutně všude a nebo vůbec nikde, já jsem pro to nikde, ale pak je někdy těžké pro čtenáře ji vnímat a může to vést k špatné interpretaci básně, takže já obdivuji když ji někdo píše, a k obsahu, potenciál který v sobě všichni máme je nepřímo úměrný tomu co dokážeme, bohužel, ale když chceš, nacházíš v sobě netušené

hm, já mám docela ráda když verše začínají velkými písmeny, ale tady mi ty jednotlivé verše přijdou dost heslovité a to mě jaksi ruší, po opětovném přečtení si atmosféru jakž takž představuji, ale i tak u mě dnes nic moc, splín je nejasný, ale s osudem jsi smířen divné

tady vyzdvihuji to nenápadné rýmování, řekla bych taková jiná než tvoje, možná moc myšlenek, které je těžké zpracovat, nevím, první tři verše skvělé, druhá část nutí k zamyšlení

možná, že teprve dnes jsem ale pochopila že je to fajn, že se něco děje, tak se tak nějak vším prokousávám a začínám u sebe, do komentářů budu psát to co mě napadne jako první, mnohdy je to to nejlepší a nejpravdivější, hlavně slušně :-)

malinko se bavím, nedávno jsi psal že chceš změnit styl svého psaní, připomnělo mi to dnes tvoje komentáře, které se skládají ze slůvka "líbí", abys za chvíli nenapsal jako báseň jen "ozvěna"