ou tak to je silná báseň, jakoby se mi úplně vetřela pod kůži, tíživá, ale moc zajímavě napsána a působivá

Zamila: nebo napiš báseň..., nebo...cokoli, děkuji

Orionka: tak se to ve mně pralo, ale zvítězil můj přístup k životu, ale chvíli jsem balancovala :-(, děkuji

pravda ten závěr může být vyložen různě, ale proč se neutancovat k smrti, proč nežít tak až naprosto vyčerpáni padneme, ale bude to nádherný tanec ten náš život, že? tvé myšlenky jsou mi blízké...

To mám neskutečnou radost, protože tohle mě napadlo dnes když jsem šla kolem jednoho domu na prodej a kolem zahrady, která bývala nádherná, oni, ti staříci zemřeli a mě dnes po dlohé době napadla báseň, myslela jsem že už múza nikdy nepřijde, opakovala jsem si slova než jsem došla domů a hned jsem ji napsala, děkuji velice

asi jsi to změnila, já tam to tlieť už tedy nevidím, chápu ten smysl, jasně že jednou dohoří, ale dokud hoří je vše jak má být

vyjádřila si toho spoustu, snad se vším se ztotožňuji a moc se mi to líbí, je to pozitivní, nabité chutí k životu, ale i láskou a touhou, moc povedené a nápadité

zní to teď hloupě, ale za nějakým rohem možná čeká...nicméně na tohle téma píšeš neskutečně sugestivně, no protože je to prožité...

já holt ti vložim ty housle, aspoň uvidíš že je mi tohle blízké :-)

hezky... už v ní mam dítě, už vnímam dítě...cítim to jsi skvělá...dívka, žena

čekala jsem cokoli, ale toto :-))), ale jo zasmála jsem se

ano, naprosto originální dušičková, je v ní totiž duše, a je i barevná, vidím ty barvy a nejsou jen černé, vnímám zvláštní oddanost, láska až za hrob...no, povedla se

snad existují další životy a duše naše najdou se i po smrti...napsal jsi krásnou báseň, nádherné imaginace a obraty

jo to je hezké, hlavně ten závěr

já vím, tenhle se už nikdy nesplní...

skvěle by se doplnila s mojí básničkou Housle, zjistila jsem že ji tu nemám, ale vložím ji, myslím že houslista by z našich vyznání měl radost...pro zajímavost inspiroval tě opravdu houslista, nebo je to dílem fantazie... příjemně dráždivá a vzrušující básnička

neotřelé vyznání, povedený název... až do smrti spolu

povedená alegorie

A byl prostě úžasný...

líbí se mi ten otevřený konec, ten pocit také znám, srdce se rozbuší a hlavou prolétně několik scénářů, převážně katastrofických, ale znám také ten pocit že všechny moje děti klidně spí pod jednou střechou, básnička zdánlivě jednoduchá, však dotýká se mnohého