V každém haiku myslím je dost prostoru na rozjímání, jaksi spolu souvisí, ale myslím netvoří úplně ucelenou báseň, ale možná to tak ani nemá nemá být, nevím, rozebírám si každou zvlášť, je vidět že tě to chytlo :-)

Drsný a u mě dost dobrý a věř, tou pravdivostí mě to skoro dojalo

A mně se tohle líbí, dává mi prostor a vnímám hledání, ztráty, no snad za rohem všechno najdeme, ale sakra za kterým, kam a jak dál?

mně se tahle věc právě moc líbí, vnímám v ní jisté poblouznění, vínem, dámou, vášní, jo líbí se mi to

a když ji neumíme vyslechnout a zlobíme se, nestojíme o opravdové přátelství

Woody Allen jednou řekl něco v tom smyslu že každý člověk chce patřit do nějakého spolku, ano patříme sem a já v této úvaze vidím ještě jiný rozměr a to, vstřícnost, já si opravdu naivně myslím že by to tu mohlo klapat ve vzájemné harmonii, mohlo by to tu fungovat a mohli bychom tady být všichni kdo sem patříme, kritici ať kritizují, vždyť je to správné, nemůže se všem líbit všechno, čtenáři ať čtou, amatéři ať píšou...Myslím že jsme "spolek" inteligentních lidí a podle toho bychom se měli chovat a opravdu si představit že všechno to co si říkáme tady si říkáme do očí někde na srazu a podle mých zkušeností tam vždy panuje dobrá atmosféra. Takže pane kolego dík za úvahu, kterou já považuji za určitý vstřícný krok a přeji si aby si ji všichni přečetli, protože nám věřím

hm, věštím že bude ještě Zima III., ale doufám že ne. Dnes mi nějak nezní ten závěr.

souhlasím s kolegy, chtělo by to nějak doladit, neříkám že nevyvolá malebný obrázek zimy, ale je opravdu taková nedoladěná

tady by možná to rýmování vyznělo lacině a nuceně, takhle je to fajn

Ach jo, já bych tak ráda napsala něco duchaplného, plného kritiky, ale když já nic co bych ti tady mohla vytknout nenacházím, tak tě nikam neposunu, naopak dílko ve mně vyvolalo moc příjemný obrázek a skoro jsem se u něj zasnila a přenesla se někam, třeba do knihovny na anglické panství, úplně to vidím a je mi tam fajn a začíná den, no moc práce nemám, ale to nevadí, jsem stejně unavená, ze všech těch příběhů v těch knihách, bolí mě oči z mihotavého světla, ale je mi krásně v té knihovně, jen musím otevřít okno a nechat proudit to slunce, ale jen chvíli, nesmí dlouho svítit na hřbety těch starých knih, tak ahoj, jdu rozhrnout těžké závěsy...myslím že si s tou formou umíš hezky pohrát a vtisknout i obsahu správnou atmosféru

kmotrov: nápad naprosto spontánní, pravda napsaný po pádu a skoro ve vzteku, ale už s tím pozitivním co ve mně dříme, nějak jakobych se ráda někam poděla a je mi v těch sférách dobře, ale pak se zase ráda nacházím na zemi a ještě se ti přiznám že to duze a obloze mi připadalo originální, no to se skoro stydim, děkuji moc

Devils_PIMP: no snad jen to, že tohle napsal další autor a tím je prostě jiné, to by na podobné téma stačilo jedno dílo cca v jednom století :-) a já si to čtu ráda, jasně není to objevení Ameriky to netvrdím

ještě abych upřesnila já tu báseň vnímám jako metaforickou, možná jsem jí tím vtiskla jiný rozměr a vede mě k tomu hlavně ten klín, každopádně je to báseň o prázdnotě a o hledání sama sebe a smyslu, ale může to být také zamyšlení lykantropa, ale to by bylo moc jednoduše naservírované, i když si tak přemýšlím i takové zamyšlení by bylo na místě

Devils_PIMP: no prosímtě, vždyť o tomhle jsou celé romány a jiná díla, nemají tedy umělecký přínos?

Mě to určitě zaujalo, stylem i pointou

ode mě nečekej žádné rozbory, hodnotím jen citem a tahle básnička se mi líbí, mám z ní malinko svíravý pocit, dojímá mě život ptáků v korunách stromů a hlavně myslím, že nemusí být jen o nich

Taky ne? Hm, zradili nás. Ale vtip tobě nikdy neschází a to je větší dar

A kdo to říkal? Leda ten robot:-) dokud měl "šťávu"a víš co, bylo by fajn kdyby nám tohle od mala někdo říkal, neměli bychom z ničeho předem strach, akorát pravda, pak bychom zase byli zklamaní, tohle sakra vůbec není jednoduchá...

no tak přece, má život smysl! jo líbí se mi to hledání a líbí se mi jak báseň plyne, nic mě nezarazilo, dobře se mi četla a smysl nacházím a myslím i ty

hurá, našla jsem tu poetický poklad, démant, začetla jsem se a s každým řádkem více zpozorněla, ano, tahle básnička nažhavý mysl s každým dalším veršem, má hloubku, sílu, myšlenku a vybroušený styl, má hloubku samotné duše z které vyvřela. A odpověď, no ano má to smysl pro nás samotné, protože náš život má smysl pro nás a pro ty okolo nás. A víra přece neumírá, tu vlastně taky nacházíme v nás, dokud my jsme. A snění nám nikdo vzít nemůže, je jenom naše. A duše ty okolo nás ty nám už nemůžou ublížit a když se navrátí budou přece lepšími, no páni kam jsem se to dostala, přeji krásnou jarní pohodu, tahle báseň má vlastně velikonoční tématiku, ano jasně zmrtvíchvstání...

já nevim tedy, mně tohle dílko přide naprosto o ničem, třeba jsem nepochopila jeho hloubku, ale mně to přijde takový legrační když si představím jak zase běží ježek a cáká mu voda na čumáček, jasně může tím být vyjádřeno že ježek se raduje z deště protože má rád žížaly, no pak možná