puero: Určitě má, mně tam ale přišel zrovna ten fénix. Nemyslím ale, že by byl až tak zprofanovaný. A v dnešní době je klišé snad už vše. Jiným vyjádřením, které mě napadalo, bych zase opakovala sebe. Nějak mi dneska klišé nevadí, ale chápu, že tobě může. Díky za názor.

Orionka: Zamila: Díky za pěkné komntáře, jsem ráda, že se líbí. Přidala jsem nahrávku, ale nejsem si úplně jistá, jestli ji mám nechat.

Nádherná. Mě naopak "z dřeva mlčeného" nadchlo snad nejvíc. Naopak takovýhle novotvar je to, co báseň pozvedne o trochu výš, dá jí nový rozměr. A čtenáře pohladí a vryje se mu pod kůži, protože tvá vyjádření jsou neotřelá, hledáš (a nacházíš) nové způsoby, jak vyjádřit něco, co jiným vyjádřit nejde. To mě baví. To dělá tvou poezii jedinečnou.

Skvělá, meditační! Bavila mě, povznesla mě a ten přednes je lahodnou třešničkou na ještě lahodnějším dortu.

Ha! A já ji přečetla už dvakrát. A to je co říct, na tak dlouhou báseň. Je to trochu jako úryvek z deníku ve verších, tím víc mě to oslovuje. Má to vtip a milou nadsázku, ale zároveň to nic nepřehání, je znát, že se za tím skrývá vážnější téma, které je moc příjemně odlehčeno, tak akorát. Navíc je to originální! Prostě pěkný počtení, alespoň tedy pro mě.

Krásná... Všimla jsem si toho i u jiných básní, máš zvláštní styl, takový prozaický, chvílema jsem si skoro nebyla jistá, jestli vlastně čtu báseň, ale líbilo se mi to a poetika je v tom určitě. Někdy mě takováhle poezie baví víc než jakákoli jiná a dneska jsi mi sedla do noty.

Taky znám místa, kde jsou hvězdy stejné, jako je viděli předkové. A také znám spoustu lidí, kteří taková místa vyhledávají. A to jsem rodilá pražačka, takže přesně chápu, o čem píšeš. Já na nebe koukám vždycky, i na městské s vybledlými hvězdami... o to víc si pak užívám, když jsem někde, kde zaří naplno.

Ta druhá půlka na mě taky působí trochu kostrbatě, a to jsem ji četla tolikrát (i nepřihlášená), snažila jsem se vymyslet, jak to číst, aby mi zněla melodicky, ale pořád to tam nějak drhne. Je to škoda, protože první čtyřverší je skutečně krásné a úžasně plyne a myšlenka mě také oslovuje. Myslím, že by stálo za to si s tím ještě pohrát, můžeš přeci zanechat stejnou myšlenku a jen trochu změnit formulaci... ale je to samozřejmě na tobě. :-) Napadlo mě třeba toto, taky to není dokonalé, ale spíš tak pro ukázku, jak jsem to myslela, pro inspiraci:

ladnost v tom nebyla
a přece tančila

a to mne konejší

že její duch
je než tělo silnější

slnečnica: DDD: ŽblaBuňka: Moc vám děkuju!

Orionka: vanovaso: Máte obě pravdu, děkuji za pěkné komentáře.

Yana: Poznalas správně, je vidět, že to sama znáš... No vidíš, my si to snad neřekly ani teď, ale je to tak nějak jasné (ne samozřejmé) z toho, jak se k sobě teď chováme (mluvíme) a máme k sobě zkrátka blíž. Děkuju!

Severak: Budu se tvářit tajemně :D

Ještě jedna věc - vím, že "z sousedů" tam máš kvůli rytmu, ale rve mi to uši... Nebylo by lepší "Nikdo ze sousedů"? To "a" tam přece být nemusí, ne?

To je docela dobrý. S nahrávkou mi to zní líp, než když jsem si to četla sama. Oprav si v předposlední sloce "však" na "tak", zní to líp, máš to i v nahrávce. A ve druhý zase slovosled.

Za co?

Moje milá tvrdí,
že jí česnek smrdí.
Já jí říkám "nene"
a ona mě žene.

Pak si ho dá jakbysmet,
no, není to žádný med.

A co teprv do peřiny
až budeme pouštět plyny...

Všichni tu píšou, jak je tvá báseň krásná... a ona skutečně je. Ale už dlouho jsem nečetla nic, co by mě zasáhlo takovým způsobem, a to nejsem zrovna typ člověka, co by si nechal hrát na city. Tvoje bolest je tam ale tak mistrně schovaná, že mám pocit, jakoby většinu čtenářů snad i minula. Čím nenápadněji je tam ale zobrazena, tím hlubší, upřímnější a opravdovější mi připadá. Na první přečtení mi úplně nečekaně vytryskly slzy a projela mnou neskutečná vlna emocí. Nepolevilo to ani na páté přečtení. Je to jedna z těch, co bolet nepřestane, ani po letech... Napsal jsi to úžasně, ale nevím, jestli se k ní budu vracet... Obdivuji tě, že ty jsi to dokázal.

Škoda narušeného rytmu v první strofě, pak už to plyne hezky.

Severak: Přesně na totéž jsem si při čtení taky vzpomněla a začala si to hned zpívat!

Yana: Amelie M.: Děkuji za pěkné komentáře. A Yani, napsala jsi to moc hezky a máš samozřejmě pravdu, taky mi pomohla nahlížet na mnohé věci jinak a pochopit je. Nezbývá než doufat, že můj a její čas ještě neskončil. Díky za takový komentář, namísto frustrace přichází pokora a vděk, že jsem se s ní vůbec kdy setkala.

Jiří Turner: Opravdu píšeme básně pro čtenáře? Nebylo by příliš prvoplánové psát čistě jen proto, aby se autor zavděčil čtenářovi? Nemůže se stát, že by básník psal z jiného popudu? Třeba čistě jen proto, že ho cosi neovladatelně nutí snažit se vyjádřit nevyjádřitelné, jakási vyšší síla vede jeho ruku po papíře a básník se bez možnosti utéct stává prostředníkem mezi vesmírnou silou a běžným světem, podléhá našeptávání múz a nechává ožívat poezii pod svýma rukama? Nemůže básník tvořit poezii z nutkavé potřeby vyjádřit svoje pocity, prožitky svého nitra, nebo jen zaznamenat svůj náhled na svět, či jen zachytit detail, dojem, moment, který by očím nebásníka utekl? Nemůže umění sloužit třeba jako prostředek sebepoznávání? Čtenáři nejsou DŮVOD pro vznik poezie, ti stojí na samotném konci celého procesu, ne na začátku. Copak by báseň nebyla básní, kdyby ji autor nedal někomu přečíst? Básník může své dílo sdílet s ostatními, ale není to podmínkou pro jeho vznik. Umělec netvoří své dílo proto, aby se líbilo ostatním, ale pro potřebu něco vyjádřit nebo zachytit, a následná případná potřeba sdílení díla není příčinou jeho vzniku - je jeho důsledkem. A důvody k tomu mohou být různé - možná potřeba se zdokonalit a tedy poslechnout si různé názory, které nám dodají patřičnou perspektivu, možná radost z toho, když pak najdeme někoho, koho naše dílo osloví. Pro někoho se možná jedná o potřebu uspokojit své ego a někdo se třeba jen snaží zjistit, zda existuje někdo, kdo náš pohled sdílí a kdo nám rozumí, nebo zda zvládneme druhé dovést k zamyšlení. Zkrátka každý máme své důvody, proč se o svou poezii dělíme. A také si své čtenáře vybíráme - když naše díla zveřejníme, jsou sice teoreticky dostupná každému, ale to neznamená, že naše dílo pochopí každý. Čtenáře si tedy vybíráme již jazykem, stylem a formou naší poezie, ač možná mnohdy neúmyslně. Je-li naše poezie méně jednoznačná, je čistě volbou autora, chce-li své dílo veřejně vysvětlit, aby bylo čitelné opravdu pro každého, kdo zapne internet, nebo zvolí-li si publikum užší - takové, které si význam díla hledá (ať už nachází nebo nenachází) samo. Neříká to nic o autorově neschopnosti své dílo interpretovat.

A ještě poslední věc - vážně není rozdíl mezi čtenářem-básníkem a čtenářem-nebásníkem? Opravdu oba nahlížejí na poezii stejně? A opravdu bychom se oběma snažili své dílo vysvětlit stejným způsobem?