Cyklus povídek o fiktivního konfliktu na českém území, tzv. Výroční válce. Vypráví o pětičlenném týmu českých speciálních sil, kteří bojují v tomto nevyrovnaném soudobém konfliktu. Cyklus má zatím dvě povídky, třetí se právě dokončuje.

tvorba z duše, v temnotách i v přírodě...

Tak, ako už názov napovedá, budem do tejto zbierky vkladať básne v ktorých rozoberám človeka a jeho srdce. Niektoré sú čiastočná sebareflexia, niektoré len prach obyčajná kritika človeka ako základného stavebného prvku spoločnosti.

...

Tato sbírka básní se obsahem děl dotýká trochu první sbírky a to „Uvadlé květeny“, jelikož v mnoha básních jsem se opět vrátil k motivům lásky a zklamání z ní. Lépe řečeno, ona se vrátila ke mně. Ovšem od první sbírky již uteklo několik let a za ty roky se změnilo i mé myšlení a smýšlení a zároveň s tím vzrostla obliba v alkoholu. Ovšem v rámci mezí. Nicméně se od mých předchozích sbírek liší v jednom zásadním bodě. A to v tom, že nehledám vinu, či chybu u druhých, ale především u sebe. Dumám nad svým životem. Nad tím, co mohu zlepšit a změnit. A to i přesto, že skepse a deprese bývají dosti silné. A důvod tohoto dumání se mnohdy stává naprosto nesnesitelným a velmi obtížně zvládnutelným a nejednou jsem děkoval vyšším silám, že mi básně a vypsání pomáhají ve vnitřním odreagování, jelikož nemít tento upouštějící ventil, zřejmě by deprese byly silnější a delší a tím pádem těžko zvládnutelnější. Znuděnost a zhnusenost životem je občas veliká, ale nakonec si člověk stejně uvědomí, že ve skutečnosti je život krásný. Život je takový, jaký si ho uděláte. A proto se nepřestanu nikdy snažit…

Neucelená sbírka občasných úvah, které napíšu, když mě z jakéhosi důvodu popadne míza do svých pevných svárů.

Různé verše, jež mě napadají, když jsem sám doma, a to je většinou, kdy jsem doma. Ovlivnění tím, co čtu - pochopitelně. Záměr: uniknout z nudné nebo děsivé nebo jiné reality, kontemplovat, transcendovat a tak nějak podobně.

občas něco napadne a nepustí...

Stříbrná křídla, pouhý přelud, který se objeví a zase zmizí neznámo kam. Ale za tu krátkou chvilku vás stihne ošálit a pamatujete si ho navždy. Znáte ho?

navzdory názvu snad krok kupředu

každý nějak začíná

Cherubín dí, že nad ráj není - Ach, v ráji tam jsou andělé. - I my tam vejdem, přátelé, - dá-li nám Pánbůh povolení. -- (Guillaume Apollinaire - báseň "Vůl")