A tak si Puero troufá sem vrhnout malou nepatrnou filozofickou diskuzi na téma: Jaké životní kritérium je dneska nejdůležitější? Dobrý život? Moc? Sláva? Zapamatování?

Dost možná se k tomuhle nikdo nepřipojí. Třeba mým účelem a životním cílem, je aby si mě lidi zapamatovali. Jak to vidíte vy? Jaký je váš postoj ke slávě, k paměti národa? Kdo podle vás v historii ze slavných i neslavných osobností je vyloženě kladná postava, nebo kdo vyzrál na světem? Existuje vůbec někdo takový? máme my ubozí smrtelníci vůbec šanci udělat něco, abychom nevešli v zapomnění?

Přiznám se, že je to téma kapku mimo to co se tu tak obvykle řeší. Spíš na odlehčení.

Nejsem zrovna milovníkem filosofických debat, ale tohle téma mě zaujalo... Co je cílem? To je asi pro každého trochu individuální... Já říkám: život je hra o peníze. To skoro pro všechny. Někdo bojuje o koryto, někdo o život. A o peníze bojuje každý, ať už dobrovolně či ne. Ale co je cílem? Hromadit a nahromadit peníze? Na co? Hromadění je proces, ne cíl, takže těžko říct.

A zapsat se do povědomí? To může jeden z tisíce. Lidí je na světě hodně a všichni slavní být nemůžou. Tobě musí prozatím stačit, že si tě pamatujeme my tady:-)

Já a můj vztah k filozofickým debatám... :-) Jo, ráda si zafilozofuju a zamyslím se nad něčím, ale musí to být o něčem, nad čím má doopravdy smysl přemýšlet. Kdyby se mně ještě třeba před rokem někdo zeptal, jak podle mně vznikl svět a kdo hovytvořil, nejspíš bych o tom debatovala. Ale dnes? Dnes už ne! Protože letos máme filozofii a už jsme si do hlavy musela vtlouct tolik esmyslných teorií, že už toho mám dost. Např. 4 aporie, prč Achiles nikdy nedohoní želvu, že oheň neuhasíná ale schovává se do země atd. No, prostě samé skvosty. A víte o tom, že letící šíp stojí, Źe neexistuje pohyb, protože neexistuje žádné prázdno a tudíž není pro pohyb místo:-DDD
V poslední době už se zajímám jen o to, nad čím má smysl se zamyslet. Má smysl se zamýšlet nad svým životem, nad budoucností nebo nad tím, proč jsme se v minulosti dopustili nějakých chyb (já jich udělala emálo).
A tahle debata má smysl. Proč jsme tady, aký je náš životní cíl, smysl našeho života???
Já sama nevím. Mám pocit, že žiju jen proto, že mi to bylo umožněno ale někdy mám pocit, že mi je jedno, jestli žiju nebo ne, jakoby mi na tom nezáleželo. Kdybych měla umřít... Tak bych prostě umřela, no a co? Prostě nic...

Můj cíl... Ráda bych si stanovila za cíl nápravu lidstva. Chtěla byhc, aby lidé přestali být závistiví, pokrytečtí a nežili jen dneškem ale mysleli i na to, co jednou přijde. Taky bych ráda něco dokázala. Třeba napsat něco, čím bych konsternovala půku světa a co by v lidech zanechalo nějakou stopu. A taky bych chtěla udělat zázrak sama se sebou, změnit sebe sama... Ale takový cíl si vytyčovat asi nebudu, je to všechno utopie. A já vím, že nejsem nový Ikaros, kterému dá bůh křídla...
Takže musím hledat jiné cíle, takové, kterých můžu dosáhnout. Ale to jsou malé cíle, bezvýznamné - v tom smyslu, že mně tolik neuspokojí... Studovat, pracovat, bojovat den co den... Jediný krásným cílem snad je akorát rodina, šťastné manželství a děti, ze kterých vyrostou jednoho dne rozumní lidé...

Kdysi kdosi řekl, že velké lidi dělají velké cíle a malé lidi malé cíle.

Bych chtěla jen tak si hnít. ALe nemůžu, protože všichni po mně něco chtějí a pořád otravují.

Pro kazdeho je cilem zivota neco dokazat. At uz zalozit rodinu, vydelat balik, nebo zachranit svet...

Hm, velké lidi dělají velké cíle a malé lidi dělají malé cíle, inu ale, co jsou velké a malé cíle? Třeba takový Napoleon - ten měl velké cíle - a co z toho pošlo? -
A krom toho, všechno se skládá z detailů.
A jaký obsah mají slova malý a velký? Na čem to záleží? Na hodnotovém žebříčku? Na morálce? Na etice? Na úctě k životu?

Moje ciele:

Ovládnuť New Yourk City, potom celý svet a poraziť tie mizerné korytnačky!!! / a pomstiť sa Splinterovi/

Jaký máme cíl? Nedávno mi taková otázka byla položena a moje odpověď zněla nevím... Od té doby se mi to stále motá v hlavě a hledám. To,že se snažím uživit a vůbec nějak žít,mě očividně neuspokojuje.

dilada: po takové době někdo zareagoval na tuhle diskuzi, tak tedy třeba jen pro tebe můj názor. Začnu citátem-Až si budeme vědomi své úlohy, byť zcela bezvýznamné, pak teprve budeme šťastni-A.d.S.Exupéry. Myslím že toto je cíl s kterým se naprosto ztotožňuji, být spokojená se svou prací, se svým odpočinkem, se svými zájmy, udržovat vztahy s přáteli a s rodinou, někoho označit za svého blízkého člověka, být schopen sexu bez zábran a pocitů viny, mít dostatečnou sebedůvěru a víru sama v sebe, jednat s druhými bez předsudků, netýrat se pocity viny, usilovat o spolehlivost, čistotu, moudrost, zlepšovat si životní podmínky a uvědomit si že vše v životě má svůj čas, čas zrození, poznávání, milování, práce, zájmů, odpočinku....takže abych se vrátila k jádru, mým životním cílem je býti spokojená, šťastná a spokojenost je dílem všeho toho co jsem popsala, tedy je těžké dojít k svému cíli, nebo tedy k tomu mému, ale je je na nás jestli jdeme po správné cestě.

Ushuaia

Kedysi som bola presvedčená, že šťastný môže byť len človek, ktorý je užitočný pre svet a svojmu cieľu je ochotný obetovať osobné šťastie. (R.Koch, A.Fleming, matka Tereza...) Časom sa môj pohľad na tento problém sformoval celkom konkrétne do dnešnej podoby (nevylučujem, že môj názor sa opäť vplyvom času zmení). Ide o to, že ľudia sú rôzni, majú rôzne osudy, životné skúsenosti, trápenia, radosti... preto každý vidí životné šťastie v niečom inom. Ale ako raz povedal John Lennon, "...kľúčom k životu je šťastie". Lenže tak, ako je na svete veľa ľudí, existuje mnoho "kľúčov". Záleží na každom jednom človeku, či nájde pre seba ten najsprávnejší spôsob, (="kľúč") ako byť v živote šťastný.

cíl života je smrt

Opravdový muž kráčí životem bez předem stanoveného cíle.
Kunfucius