Ve starém řecku (ale ještě dlouho později po tom) psali místo úvah dialogy.

Někdy si říkám, že bych tak některou úvahu mohl napsat tímto způsobem. Třeba taková má povídka Zázvor (http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=23966-zazvor-aneb-mala-vo
lebni-hudba) už leží na hranici úvahy.

Jaké máte zkušenosti s filozofickými díly ve tvaru dialogu? Případně napsali jste nějaký takovýto dialog?

Dialog je určitě nádherná forma, taky jsem uvažovala, že bych to mohla zkusit, ale mám problém vytyčit si stanoviska jednotlivých stran, takže z toho většinou sešlo... (Taky jsem nevěděla, kdo chci, aby vyhrál.)
Každopádně, zkus to! Ráda bych si to přečetla.
(Jinak asi narážíš konkrétně na Sokrata. http://cs.wikipedia.org/wiki/Sokratovsk%C3%A1_metoda)

Napsal jsem, ale ani už nevím, o čem to bylo. Sice to byl rozhovor klučiny s imaginárním kamarádem, ale tak nějak by to splňovalo kritéria úvahy/dialogu.

Zkuste si přečíst tuto knížečku
Solovjov: Tři rozhovory -- O válce, pokroku a konci světových dějin obsahující Krátkou legendu o Antikristu a několik menších přiložených statí

Je psána formou dialogu a navíc je velmi zajímavá i ve vztahu k predikci budoucího vývoje v Evropě - byla napsána v roce 1900 a celkem přesně vystihuje co se dnes děje. Zejména pak v části Krátká legenda o Antikristu. Vzdor názvu se jedná o filozofický, nikoli náboženský, text.