Konzumní (nahradil bych ho spíš slovem spotřebitelský), je způsob života, kdy jediným nebo hlavním zdrojem radosti je pořizování věcí. Jako nekonzumní vidím způsob života, kdy přímý zdroj radosti není pořizování věcí.
Při konzumním způsobu života je získaný efekt radosti z pořízené věci dočasný. Jídlo se sní, věc omrzí. K získání další radosti je třeba další pořízení věcí.
Při nekonzumním způsobu života je zdroj radosti trvalý, často jím je umělecká tvorba, ale může jím být třeba jen vaření, když se vaří pro radost z vaření.
Motivací k pořizování věcí nemusí být jen radost, ale i obava (vědomá nebo nevědomá), že nás naše okolí nezařadí do společenské vrstvy, ve které bychom chtěly být viděni.
Spotřeba je palivo kapitalismu, media přinášejí zprávy o tom, že už snad konečně začneme utrácet a bude po krizi. Společnost na nás tlačí ze všech stran, abychom nakupovali, byli konzumenty.
Dobře si pamatuji, jakou jsem měl (dočasnou) radost, když jsem si pořídil motorovou pilu, nové čerpadlo. Na tom není nic špatného.
Oč tu běží je, zdali pořizování věcí je hlavní cíl (směr) našich životů, pokud ano tak asi ani žádný cíl (směr) nemáme.

Jako první reagovala kmotrová: Jako konzumní vidím to, co za námi přijde až domů, za čím nemusíme jít, pasivní přijímání. Sledování televize, ale i stahování filmů. Návštěva divadla, koncertu, kina, to za čím musíme jít, vybrat si to, koupit si vstupenku nepovažuji za konzum.

tak teď jsi mě dostal :))) No...tak se pěkně rozepsat i o své manželce kmotrové :)))))))) No....zdroj trvalé radosti...nad tím bych diskutovala, právě proto, že se snažím o to nekonzumní, tak narážím na konzumní a to v čím dál větší míře, čím se snažím být nekonzumní...tak...takže je ze mě divný člověk:) Takže ten, kdo si nenechá mazat máslo po hlavě a nejde s davem je " asociál".... to, bohužel zjištuji a z toho je mi docela ouzko....
ne, zdoj trvalé radosti např. básně pro mě nejsou - ale v tu chvíli hodně pomůžou, asi dělám něco blbě:))

Nevím, zdá se mi to takové primitivní dělení na konzum a nekonzum. Takové podbízivé vytahování se - já jsem lepší - nekonzumní!!!. Co to ale znamená? Budu se ptát - a snažit se naznačená kriteria znevážit.
Lidé jsou různě založení, proč by měla být horší radost z nové pily (televize, motorky) než radost ze shlédnutí divadelního přestavení, přečtení knihy... ???
Není to divadelní představení také jen dočasné? Není vaření "pro radost z vaření" také jen dočasná?
Ve své podstatě každý člověk nutně MUSÍ být konzument - počínaje jídlem, ošacením, ale i spotřebním zbožím. Proto jsem chtěl od taron zjistit tu hranici, kde je konzum ještě "normální" a kde už ne.
To kmotrová: Pokud půjdu na mizerné divadelní představení, je to nekonzumní, ale pokud se doma podívám v televizi na divadelní představení z Národního divadla, tak je to konzum? Nemělo by jít o kvalitu a ne o to, jestli jsem si kupoval vstupenku? A půjde-li o kvalitu, kdo je tím arbitrem, který řekne tohle je kvalitní nekonzuma tohle už je konzum? A jelikož jsme každý jiný, nemůže mi přinést sledování Sanitky, Nemocnice... (jakéhokoliv bláznivého seriálu) větší potěšení než koncert, opera nebo balet v Národním divadle?
A co je cílem života? Kupovat si vstupenky? Psát básně? Není to málo? Já nevím, co je/má být cílem života. Neměly by v tom hrát roli vztahy, výchova dětí...? Jak to ovšem souvisí s konzumem? Znamená to, že každý, kdo má radost z nové motorky, je špatný manžel (přítel, otec)?
Kapitalismus je zcela jistě postaven na konzumu, otázka je, zda na tom "ještě dobrém" nebu "už špatném". Ono totiž stejně jak se nabízí třeba spotřební výrobky (firma potřebuje prodávat, aby měla na mzdy), stejně se nabízí i divadla se svými představeními, výstavní síně, knihkupectví.... taky potřebují vydělávat.

Vladan: Ano...proč mě básně, či jiné umění trvale neuspokojuje? Protože jsem tělesná a nějaký ten konzum musím taky konzumovat, takže : musím od Psanců občas odejít a vydělávat prachy....abych mohla jíst a nechodila jako Eva :)...a to je to, co mě potom nutí být stažená a neuvolněná....zatímco na básních jsem prostě " vyletěná" z ulity :))))
takže jsme u toho, zlatý střed....aj to a aj to....
a ano, nechtěla jsem hned v prvním komentu vám tu cpát vztahy....ale sám jsi to nadhodil.
Vztahy jsou důležité a je houby po tom, kdo je konzum a kdo nekonzum...prostě, si každý musíme hledat " přátele" ze svého škopíčku zájmů.....a snažit se teda i žít vztahy s ostatními, to se bohužel, nebo bohudík taky musí... ale i ty vztahy nepřináší trvalé štěstí...a vlastně ani nemohou.....takže mě osobně nezbývalo nic jiného., než se podívat, na Boha jako takového, je-li on schopen mi trvalé štěstí nabídnout....a já myslím, že ano, ale musím změnit spoustu věcí ve svém samotném chápání světa.

Podle mě je opakem "konzumního" "kreativní". Činnost přestává být konzumem, pokud při ní člověk vytváří něco nového bez ohledu na trvalost takového produktu.

Příklady:
Zhlédnutí divadelní hry je konzum, protože člověk přitom jen pasivně sedí v hledišti. Pokud pak ovšem napíše o hře recenzi nebo úvahu, to už je kreativní činnost. Také se může inspirovat a napsat podle toho vlastní divadelní hru.

Čtení knihy konzumem být nemusí, pokud si člověk představuje, co je v ní popsáno. Tím totiž s pomocí fantazie vytváří něco nového, co autor do knihy nevložil. Na tom, že tyto jeho představy jsou dočasné a nepřenositelné, nezáleží.

Řešení křížovky naopak je konzum, protože čtenář přitom nevytvoří nic víc než to, co autor do křížovky skryl.

Studování odborného textu je trochu na pomezí, ale spíš bych je zařadil ke konzumním činnostem.

To je můj pohled na věc.

Davidsoft: hm....pochvala, dobré to je....to je zajímavé, až tak jsem nikdy nad tím neuvažovala :)díky. Jasně, kreativnost...tvořivost....

Davidsoft: Nevím, jestli konzumní je opakem kreativního. Spíš ne. Například luštění křížovky (hádek obecně, studium odborného textu) bych určitě neoznačil jako konzumní činnost. Ona vůbec konzumní činnost obecně by měla být duševně nenáročná.
Skoro bych řekl, že kreativní činnost je vyšší stupeň nekonzumní činnosti.

Davidsoft: Vladan: No, když tak nad tím přemýšlím, tak jo, tak to luštění a to čtení těch odborných textů ja sakra zaměstnává mozek....takže tam určitě kreativita je, protože se vytváří nové spoje v mozku, kterých je nekonečno....

taron: "proč mě básně, či jiné umění trvale neuspokojuje?" - ono vůbec existuje něco, co uspokojuje TRVALE? (Tedy kromě Boha, ten je mimo kategorie)

Vladan: Ne...neexistuje nic, co tvrale uspokojuje, snad kromě té jiné kategorie :)))

Vladan: Nemyslím si, že konzumní činnost musí být nutně nenáročná. Některé filmy bylo pro mě velmi náročné zhlédnout, ovšem ne proto, že jsou složité, ale byly mi třeba jen nějakým způsobem protivné, takže jsem musel vynaložit značné úsilí, abych se na ně vydržel dívat. Přesto si myslím, že to byla konzumní činnost, protože z toho nic nevzniklo, jen jsem ten film zhlédnul.

Ale máš pravdu, že luštění hádanek (i křížovek) spíš opravdu konzumní není.

taron: to by ale podle kmotrova znamenalo, že vše je komerční

Davidsoft: To bych ovšem považoval že příznak masochismu - sledovat s přemáháním něco protivného...
Nekonzumní činnost se pozná podle toho, že z ní něco vznikne?

Někde jsem četla (teď nevím, jestli to čtení byla činnost konzumní, nebo nekonzumní), že člověk když člověk nakupuje, nahrazuje si tím potřebu lovu. Je těžké odklonit se od pradávných potřeb - sehnat, co se dá, než přijde zima, sucho, nouze a hlad. A že uspokojování téhle potřeby přináší radost není podle mne nic nepochopitelného.

V současné době, v našem prostředí, lze za s našimi zbraněmi (penězi) ulovit velké množství předmětů, zážitků a období hladu nepřicházejí. A lov je snadný, lákavý.

Každý z nás konzumuje. Nevěřím, že si nikdy nikdo nesedne k televizi, filmu a na chviličku prostě nevypne. Nebo neposlouchá hudbu.

Za konzumní považuji nadměrné uspokojování potřeb.

Vladan: Asi ano, ale jistý si nejsem.

Masochismus to být nemusí, sledoval jsem to kvůli poznání. Také bych to mohl sledovat např. proto, že by mi za to někdo platil, ale ani tak by to nebyla nekonzumní činnost.

Davidsoft:
Kdyby ti někdo za sledování platil, tak se nemá cenu vůbec bavit o konzumu. Práce je mimo toto dělení. Konzumní může být jen činnost vykonávaná ve volném čase (těžku je konzumní činnost výroba auta za 10 milionů, i když jeho koupě a užívání ano)

mannaz: jenže to je právě to, co se tady snažím zjistit - co znamená NADMĚRNÉ????
Kde je ta hranice?

U věcí je to jednodušší - mám jedno auto, jezdí, je v dobrém stavu, nepotřebuji další, koupím-li si nové, je to konzum.

U čerpání zážitků. požitků je to složitější. Tam si tedy jistá nejsem.

U zážitků televize, divadlo, koncerty, knihy - vedeme-li při těchto radůstkách vnitřní dialog s přijímaným, vede nás to k přemýšlení a něco nového nás to naučí, jsem schopni něco z toho použít v životě, předat dál, pak to konzum podle mne není.

Pokud to ale jen "sníme", nic z toho není než momentální požitek, pak je to konzumní.

mannaz:
Věci: je rodina - rodiče a dvě dospělé děti (studují VŠ) - na kolik aut mají "nárok", aby to nebyl konzum? Kdo rozhodne, zda potřebují nebo nepotřebují? V zásadě nepotřebuje nikdo - máme hromadou dopravu.

"vedeme-li při těchto radůstkách vnitřní dialog s přijímaným, vede nás to k přemýšlení a něco nového nás to naučí, jsem schopni něco z toho použít v životě, předat dál" - neumím si představit jak něco z toho aplikovat na poslech hudby, čtení, luštění, psaní básní...

Vladan: Auto - ale jistěže na to není obecný recept a šablona. Záleží na situaci v jaké ta rodina žije? Mají to daleko k hromadné dopravě? Jsou všichni zdraví? Dojíždí do zaměstnání? Možná potřebují auto každý, možná jim stačí dvě, jedno? Ale jestli podle svých specifických potřeb užívají nějaká auta a budou si každý rok kupovat nové, protože je lepší model, protože má dobrou barvu atd, tam překračují meze.

Při luštění křížovek se minimálně člověk naučí jméno africké vesnice na tři :-).
Nelze aplikovat do života to, co si přečtu, nic mě to nenaučí? Ani z učebnice? Pak by je měli vyhodit. Pak ani tahle diskuze mne nic nenaučí.
Neučí nás psaní básní jinému pohledu na svět? Píšeme je bezhlavě a tupě, nepřemýšlíme u toho? Nemůžeme pak, uvědomíme-li si díky tvořenému, sdělit tento poznatek druhým? Pak ale vůbec nemají smysl.
Nemůže v nás hudba vyvolat pocity, které nás činí citlivější? Nemůžeme pak díky té citlivosti lépe vnímat své okolí?

Ještě k tomu, kdo rozhodne. Není tu přeci žádná instituce pro rozhodování o tom, co je a není konzum. Nemůžeme ani soudit druhé, jestli jsou konzumní, nebo ne.
Chce-li si mé dítě koupit třetí kozačky, přitom už dvoje dobré má, bráním mu v tom, neboť vidím, že už překračuje meze. Ale to je nejdál, kam můžu dohlédnou v rozhodování.

Je na každém z nás, abychom se hlídali a pokoušeli se najít hranice, své vlastní a konkrétní.

Svou osobní skromnost :-)

donedávna jsem jezdila ve starém, a bylo to na něm sakra vidět, autě, já ho prostě milovala a vůbec jsem se ho nechtěla vzdát, můj muž rozhodl že pořídí nové, stala jsem se majitelkou nového, se spoustou vymožeností, které to moje "políčko" nemělo. Chtě nechtě jsem šťastná, užívám si požitek z jízdy, z klimatizace, ze spotřeby a taky z pocitu, jak přízemní!
obklopeni touto společností jsme všichni a možná si to nepřipouštíme, někomu kdo nás nezná, taky můžeme připadat jako prachobyčejní konzumenti toho co nám ta doba nabízí, co my přijímáme. Ruku na srdce i já to přijímám, proč ne? Obklopuji se novými věcmi z kterých mám radost, vy ne? ráda si dám v restauraci specialitu, vy ne? Moje radost, ale ze dne stráveného na louce mezi koňmi je daleko větší než ze dne stráveného v supermarketu, ale ty koně také nejsou zadarmo, nic v dnešní době neni zadarmo, jsme všichni konzumenti? a vůbec toto nesouvisí s bohatstvím a chudobou, jen a jen s prožitky, s tím co nás obohacuje uvnitř, se schopností radovat se z rozkvetlé louky, ze slunce, deště, z blízkosti a z vlastního pocitu spokojenosti a ty si za peníze nekoupíme, tak a teď jsem se dostala k jádru pudla, prachobyčejný konzument se dovede radovat jen z toho co lze koupit za peníze a úplně nejvíce z velkého množství peněz, nechává se ovlivňovat trendy, pro které je schopen udělat vše, nechává se ovlivňovat reklamou, kýčem, pozlátkem, bez přemýšlení, jen tak pro efekt, kdežto člověk, který si může dovolit o sobě smýšlet jako o opaku, je ten který se dovede upřímně radovat z toho co za žádný peníz nekoupíme, může být bohatý, může jezdit ve skvělém autě, může mít krásný dům na který si poctivě vydělal a přesto to nemusí být prototyp toho kým pohrdáme, neměla jsem čas číst vaše komentáře, ale přečtu si je nebojte, možná tu teď plácám mimo

Auto - tchán (dokud pracoval a denně jezdil) si každé dva tři roky kupoval nové auto (a to staré prodával). Tvrdil, že po třech letech se mu nevyplatí servis... Je to otázka názoru, proč by nové auto každý rok musel být konzum? Jak víš, jaké má důvody pro koupi?

Neříkám, že nelze nic aplikovat, říkám, že většinu neaplikuji. Je velice pravděpodobné, že nikdy víc nepoužiju jméno africké vesnice na tři! Je velice pravděpodobné, že nic z toho, co jsem přečetl v knize nikdy v praxi nevyužiju. Kolik znalostí z fyziky, nebo dějepisu (podle zaměření) jsi prakticky v životě (mimo školu) použila?
Myslím, že psaní nás neučí jinému pohledu na svět, ale že v psaní ukazujeme svůj pohled. Nemůže nás hudba činit citlivějšími? Může. Stejně tak to může udělat sledování ryze komerčniho seriálu nebo čtení černé kroniky.

Yana: Měla jsem si počkat na to, až vstoupíš do diskuze ty. Protože s tebou souhlasím a vnímám to podobně. A nemusela jsem vůbec přemýšlet a pokoušet se o nesmělý vlastní názor a jen "konzumně" přitakat :-).
Řekla jsi to moc dobře.

Hm a tato diskuze tedy je nebo není konzumní? :-)

Moc zajímavá diskuse,mne ale vrtá hlavou jedna otázka.Proč?proč je pro nás tak důležité najít co je a co není konzumní?Znamená pro nás,že konzumní =špatný,nepoctivý,sobecký?...ano pro mne je jasné,že čím více si užíváme(konzumujeme),tím víc trpí naše planeta,vyčerpávají se př. zdroje atd.Říkám si tedy,není to prostě jen pocit špatného svědomí?Není to jen uvědomění si toho co vlastně způsobujeme tím,když si koupíme supersporťák,nebo nový počítač?
Lze to tedy shrnout a aplikovat jednoduchou rovnici,že čím věčí konzument,tím menší svědomí?Nebo je to jen otázka peněz,protože většina z nás má peníze jen na běžný život a přitom by jsme nebyli jiní,kdyby jsme mněli možnost kupovat věci nepotřebné k životu?

Vladan: Je znát, že jsi zkušený diskutér:-) Názory nepodložené důkazy lze vždy snadno vyvrátit.

Mě ale opravdu knihy učí.

Naučila jsem se z kuchařek vařit, sama, nikdo mi to nevysvětloval. A to zaručeně praktikuji.
Naučila jsem se spoustu o léčivých rostlinách z knížky o botanice a o léčitelství. Používám ty znalosti a jsou užitečné.
Svojí práci na zahradě vylepšuji díky informacím získaným z knih.
Své zaměstnání mohu dělat jen proto, že jsem se to naučila z učebnice a ze sbírky zákonů. A stále se učím dál.

Můžeme být citlivější díky telenovele? Možná ano.

Ou....já si tu baštím, já si tu rochním...Zoriku? Já konzumuji !!!!!


Jé...to je parádních názorů...a všichni, všichni do jednoho máme pravdu, no neníliž to pravda?

jé, Mannaz, ta je úžasná, Yana....jo =prožitky, jak to, že mě to nenapadlo, Davidsoft má taky pravdu, Metaverz....takže kreativita, prožitky, vztahy....a taky zkušení diskutéři...já si užívám :) díky.

Yana: Klíčová je zřejmě myšlenka: "prachobyčejný konzument se dovede radovat jen z toho co lze koupit za peníze a úplně nejvíce z velkého množství peněz, nechává se ovlivňovat trendy, pro které je schopen udělat vše, nechává se ovlivňovat reklamou, kýčem, pozlátkem, bez přemýšlení, jen tak pro efekt, "
* prachobyčejný = zřejmě asi většina konzumentů nebudou prachobyčejní a budou se radovat jak z věcí koupených, tak nekoupených. Ehmmm - jak poznáme, z čeho se člověk raduje víc a jestli je už prachobyčejný?
* co módní trendy? Kolik žen se nechává ovlivňovat módou (nejen v odívání) - jsou to všechno konzumentky?
*Co je to kýč? - zná někdo takovou definici kýče, aby podle ní šlo určit, co kýč je a co není?
*Co když ten "pro efekt" je něco, co člověku přináší potěšení obdobné jako čtení knih či koncertní představení?

metaverz: Bingo! Správná otázka. Souhlasím. Odpovídám na to v prvním příspěvku: "Takové podbízivé vytahování se - já jsem lepší - nekonzumní!!!"

Vladan: hm....pokud mě něco nedokáže pořád uspokojovat, pak to není komerční, ale prostě to není možné, jakožto není možné ani najít jasnou odpověď, definici na to, co je konzum a co už není, protože jde o čistě subjektivní záležitost...to si musí určit sám ...každý sám své hranice, jakožto vlastně ve všem.

mannaz: Uvedla jsi samé odborné nebo populárně naučné knihy. Tam celkem není problém, ale co krásná literatura? básně...divadlo, koncerty?

Vladan: Ano psal jsi o tom,ale mne trápí spíše ta otázka.Proč se v tom tak rejpáme,proč hledáme co je a není konzumní?Je to jen odraz našeho svědomí?.....

metaverz: taron:
To je slovo do pranice!!!!! Jestliže komerce (konzum) je "jde o čistě subjektivní záležitost", tak podobné neobjektivní diskuze jsou jen plácáním prknem do vody (všichni kolem jsou moří, jen diskutující je suchý)
Což je i odpověď pro metaverz: Jo, hňácání se v komerci je typické pro určité typy (skupiny) lidí. Třeby křesťané to mají přímo v náplni práce - nemůžou přece předstoupi před Boha jako prachsprostí konzumenti. (promiň, taron)
Asi tak to vidím já. Někdo má rád vdolky, jiný zase holky. :-))

Zrovna jsem chtěla napsat, že jsem paranoidní a tudíž ti musím odpovědět na tvou otázku, nebo tvé " plácání" do vody, že : pokud někdy někde mluvím o tom, že nejsem konzument, tak to nemyslím tak, že bych se musela nějak upřednostňovat, nebo naparovat, ale proto, že mě bolí to, že ostatní nad spoustou věcí nepřemýšlí....a jen konzumují....takže já bych to zhrnula tak, že konzument je každý, kdo nepřemýšlí a dělá to, co dělá většina....a dělá to, co mu dělá dobře, aniž by přemýšlel co vlastně dělá .....

a už se dál nebudu bavit o křesťanech, myslím, že je to ke konzum vs nekonzum irelevantní :)

Vladan: Krásná literatura taky občas dovede něco naučit, ale uznávám, ne tolik, jako odborná. Těžko zužitkuji třeba to, že poznám cibetku africkou, protože se do Afriky asi nikdy nepodívám :-). A cibetkovou kávu si asi taky nikdy nedám :-).

Jsem znavená přemýšlením, už budu jen konzumovat tuto diskuzi a jiné své drobné nešvary.

Není prostě jen důležité snažit se dělat něco tvořivého a udržet své choutky v únosné míře pro své svědomí?

taron: víš, taron, že nabádání k nekonzumu je v 90% křesťanská záležitost? pro ostatní to je okrajové téma.
Myslím, že to je neco jiného - pokud někdo nepřemýšlí a pochoduje v davu, tak není konzument, ale ovce. Aby byl konzument, museli by být všichni v davu konzumenti.

mannaz:
Se závěrem souhlasím, jen nevím, jestli bude spokojená taron. Vlastní svědomí podle ní není ten správná soudce. :-))

Vladan: :))) no šak, možná to jsou konzumující ovce :) nebo jejich pastýř je konzument, vím já ? :)

taron: Pastýř je konzument? to bych se neodvážil napsat, ale když myslíš....
Víš, člověk je složitější. může být konzument v autech a přitom hrát na akordeon. nebo může být konzument hudby a přitom jako hobby vyrábět akordeony.

Vladan: :))))))))) no, je fakt vidět, že tebe nikdo neoblafne :)))
jo, máš pravdu....člověk je moc složitý ....to by na něm mělo být to krásné a zjištujeme, že se toho mnozí začínají bát :)

Vladan: Vladan 9.55 Začínáš větou:Nevím, zdá se mi to takové primitivní dělení na konzum a nekonzum. (jako bych slyšel Václava Klause:-), používáš podobnou rétoriku).
proč by měla být horší radost z nové pily (televize, motorky) než radost ze shlédnutí divadelního přestavení, přečtení knihy... ???
Nic takového netvrdím, konkrétně u takového nákupu motorky mi přijde rozdíl mezi nákupem motorkáře, který tím žije. Má vztah k typu, značce. Různě to opravuje leští a tak, nejen jízda je pro něj prožitkem, nalezl v sobě trvalou radost, která se neprojevuje vždy, ale dokáže ji znovu a znovu nalézat. A nákupem toho, kdo k motorkám nemá vztah, ale motorka je z nějakého důvodu příslibem štěstí(je fajn si zajezdit, letěj na to holky..., ale je tolik dalších věcí s příslibem štěstí.
Radost z vaření pro vaření má trvalou hodnotu jako u toho motorkáře. Ona netrvá pořád, ale ten kdo ji v sobě nalézá ji prostě má. je to stejná radost jako radost z krásného dne. Nezávisí na zisku něčeho.
Jak píšeš každý preferuje něco jiného, kmotrová s kmotrovem budou volit mezi obdobným divadlem v televizi a obdobným divadlem naživo, na skvělé národní pokud bude mimo jejich výseč se stejně dívat nebudou,(můžou občas zablodit mimo výseč, to je jiné téma). Pokud zvolí naživo, tak to je méně konzumní, oni tam totiž jen neposlouchají a nedívají se, oni dotvářejí atmosféru. Je ještě jeden důvod proč jít do divadla, na koncert. To, co se pokaždé nepovede, to co je pokaždé jiné, to úžasné fluidum mezi jevištěm a hledištěm. Proto mají herci tak rádi divadlo a muzikanti koncerty. Vím jak muzikanti dokážou zářit, když se koncert povede. Přenáší se to na posluchače a z posluchačů zase na interprety, je to fascinující.
Jak souvisí výchova s konzumem?
jednoduše. Tak, že dokážeme celkem spokojeně žít a přitom nemusíme mít některé věci, které mají někteří lidé v okolí. Lepší mobily, lepší auta, lepší počítače...
Vladan 12.58 a tak dále:
Asi jsme slovy Viktora Dyka:
Ne zlí, ne dobří. Něco uprostřed.
To ale neznamená, že bychom se neměli ptát, co je být dobrý a co je být zlí.
Ne sví, ne cizí. Něco uprostřed.
To ale neznamená, že bychom se neměli ptát, co je to být svůj a co je to být cizí.
Ne živí, mrtví ne. Tak něco uprostřed
To ale neznamená, že bychom se neměli ptát, co to je být živý, co to je být mrtvý.

a taky možná:
Ne konzumní, ne nekonzumní
tak něco uprostřed.
To ale neznamená, že bychom se neměli ptát...

Pěkná debata. Já nad tím pojmem vlastně nikdy moc nepřemýšlel. Pro mě je konzumní všechno co je vyrobené ke skonzumování průměrnou masou. Něco nekvalitního, ale chtěného. Třeba Troškovy kvazifilmy. Co je jen na oko. Třeba móda. To co uspokojí aktuální potřebu, ale ne dlouhodobou. Pro mě je konzumní společnost vše co žije pro aktuálnost a všechno co z toho plyne: senzace, dluhy, zábava, fast food, facebook... Nic od čeho bych očekával delší účinek, takže se nakonec asi shodnu s tím, co myslí pod pojmem konzum Kmotrov.

kmotrov: No, pokud říkáš, že mám rétoriku jako Václav Klaus, tak si to vysvětlím jako pochvalu :-))
radost z pily: "Při konzumním způsobu života je získaný efekt radosti z pořízené věci dočasný. Jídlo se sní, věc omrzí." + "Dobře si pamatuji, jakou jsem měl (dočasnou) radost, když jsem si pořídil motorovou pilu" -> z toho mi vyplývá, že radost z pily je podle tebe konzumní radost.
Naživo má atmosféru, televizní pořad zase kvalitní obraz, zvuk a detailní záběry. Někdo rád ... holky...
výchova a konzum (ptal jsem se na vztah?) - nesouhlasím, že souvislost je "Tak, že dokážeme celkem spokojeně žít a přitom nemusíme mít některé věci, které mají někteří lidé v okolí." Omyl - je pochopitelné, že rodiče předávají svoji představu - ať je jakákoliv, co je konzum a jeho hodnocení svým dětem.
Ale když to říkáš, napadá mě další klausovská (pravicová) vlastnost. Zodpovědnost! Zodpovědný rodič nebude podporovat u dětí konzum (protože sám nebude konzumní). :-))

Já jsem se nákupu motorovky dlouho bránil. Pokud to šlo dělal jsem dřevo ručně (na velký kusy které jsem pak doma nařezal na cirkuli) nechtělo se mi dělat v přírodě rámus. Takže to byl účelový nákup, ale potěšil.
S těmi vztahy, původně tam bylo ještě: Tak, že dokážeme preferovat a utvářet vztahy. V danou chvíli jsem to nedokázal konkretizovat tak jsem to na poslední chvíli smazal, nechtěl jsem aby to vyznělo prázdně moralisticky.
Čím preferuji a utvářím vztahy? Třeba tím, že záměrně reguluji svůj čas strávený na Psancích.
Nebudu se vyjadřovat k tomu, jestli je zodpovědnost pravicová (klausovská)vlastnost ( pokud to chce někdo rozporovat, bude asi lepší na toto téma založit vlastní diskusi).
Pravda je, že když za námi přijdou děti, proč jim něco nekoupíme, nebo proč nějakou věc nepořídíme do domácnosti argumentuji tím, že musíme udržet vyrovnaný rozpočet.

kmotrov: Dík, že jsi tím vyrovnaným rozpočtem jsi podal důkaz pravicovosti! :-)