...
přidáno 02.10.2007
hodnoceno 2
čteno 1875(18)
posláno 0
Městem kráčím, tělo ztrácím
proč tě s ránem nenacházím?
Ty's byla můj jasný cíl,
já kráčel za ním tisíc mil.

Šel jsem za ním v dešti, v bouři,
ztrácel se mi v mlžném kouři.

Já však stopu vždycky našel,
ikdyž občas s potíží,
na okraj pekel jsem i zašel,
teď mě to už netíží.

Zbavil jsem se té své touhy,
toho prokletého závaží.
Pro mě jsi teď průvan pouhý,
vždyť světlo tmy si neváží.

Spláchnul jsem tě do městské stoky,
ikdyž jsem tě hledal roky.
Nemá smysl čekat víc,
pro tebe jsem jen pouhý nic.
přidáno 09.02.2023 - 21:59
Zaujala.
přidáno 04.10.2007 - 19:46
není to špatný... ale chtělo by to mnohem víc promyslet rytmus... Pravidelný verš nedělá jen rým... Chce to i tošku myslet nad počtem a délkou slabik, nad přízvuky... Volným veršem umí psát (skoro) každý, ale zvládnout ten pravidelný neumí vlastně nikdo... Jsi na dobré cestě... tedy na jejím začátku...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pro tebe : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Gangsteská

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming