resumé

Porovnáváš mou malou ruku s tou tvou
mezitím co povadá pěna na kafi
a za oknem se honěj sněhový vločky,
je jich hrozně moc,
ještě víc než nás..

Uprostřed ulice se ve větru kejve zavěšená lampa,
nikdy jsem si jí nevšimla,
až teď,
když sleduju svůj tančící stín
do rytmu tichýho šepotu dopadajícího sněhu,
mý stopy mizej v nekonečnosti tohohle okamžiku,
nikdy se nedozvíš,
kam jsem odešla.

Některý fráze přestávaj bejt frázema,
už jen ubližujou,
protože lidi zapomněli,
jak se používaj.
/miluju tě. jak jsi kdy mohl?/
Protože málokdo vidí dál. jen tělo.
krademe si navzájem svou identitu,
zapomínáme mít rádi.

10/1/10

----------------------------------------------------

,,svět není vůbec hezkej“,
ty se ještě divíš?
Balkón zapadal sněhem
a ze střech padaj laviny.
Mezi náma dvěma
se tvoří praskající napětí,
napětí dvou těl s opačnými náboji,
přitažlivý.

Možná,
že bych se už neměla otáčet zpátky...
... kolikrát jsem se schovávala před deštěm,
před tebou,
před výčitkama.
Kolikrát jsem přemlouvala,
(tebe, sebe.)
že tohle nneí ta láska,
co potřebujeme.
Kolikrát jsem lhala.

Mám jen pět prstů na každý ruce.
A to je málo.

16/1/10



-------------------------------------------

SEBEdestrukce improvizovaným životem,
kafe v kelímku na lavičce,
zpožděná tramvaj,
nikdy jsem na tebe nečekala dýl.
Dohady o lásce
a dlaně ve studený vodě.
Neznáš mou nerecyklovatelnou minulost,
neznáš mý vzdálený touhy.
Stříbrnej padající sníh,
zakrvavený prsty
a nekonečně dlouhý ráno.
Kéž bys byl první.

17/1/10

-----------------------------------------------

Hlasy za dvěřma,
do očí mi padaj mokrý vlasy,
snažím se vypnout hlavu.
Ale místo toho natahuju ruce ke stropu,
možná proto,
že kdybys tu byl,
tak bych je spojila s tebou.

Ještě nejsou slova
silnější než „miluju tě“.
.. a to tak zesláblo.

21/1/10

---------------------------------------------

Počítám na prstech,
dívám se skrz klíčovou dírku
do zakázanejch pokojů,
zůstávám utajena.
tvým očím. tvým dlaním.

Příběhy z nádraží
sepsaný na kus jízdního řádu,
schíovám,
abys nemusel číst utrpení
pěknýho zrzka s šílenou duší,
zpoždění milenců navěky
a lásky vypsaný na kus pozvracený zdi. („zavolej mi“)
telefoní číslo. víc nepotřebuješ.

Kradmej pohled,
to jen tak ze zvědavosti,
doopravdy se nedíváme,
strach z propojení dvou duší,
strach z vykradení samoty.
Pojď ven na cigaretu,
všechno ti vysvětlím.

Taky to,
jak se cejtím,
jestli o to stojíš,
ze špatně zvolenejch slov
ti vyznám lásku
a třeba to nebude znít divně.

Kdybys chtěl,
můžeme mluvit,
měnit si slova,
měnit si pohledy,
měnit si dotyky.
Víc asi nechci.

24/1/10

---------------------------------------------

Zapálím si v pokoji,
(---> smoking in the boy´s room)
k tomu patřej kouřový kruhy pod očima,
důlky v tvářích,
nohy na stole
a hodně barevná šála.
Mastný fleky na stěně,
to když občas tluču hlavou.

Slyším,
jak potichu padá sníh
a sněhový vločky si povídaj,
však víš,
o nás všech,
o nás, na jejichž vlasech tajou.

chybíš mi,
konečně to můžu říct nahlas.

3/2/10

----------------------------------------------