co jsem dal a co jsem dostal

Lidé dávají a dostávají ledacos. Odmalička je nám vštěpováno, že máme rozdávat lásku, radost, pohodu,... A to mnohdy nebývá zrovna lehké. Když se unavená matka vrátí z práce a manžel už ode dveří požaduje večeři, děti běhají po bytě a nervózní sousedka buší na topení, asi je zrovna nebude milovat.
K narozeninám, Vánocům, jmeninám dáváme dárky někomu, kdo je zase přijímá. Ani to se vždy nemusí zrovna vydařit. Jednou jsem dostala od babičky k Vánocům nádherné pyžamo s Pikachu. Bylo přesně mé velikosti, látka byla příjemná, jen mně už bylo bohužel sedmnáct. Předstírat to, že se mi dárek líbí, pro mne bylo v těch letech velice obtížné.
Kromě dárků, lásky, radosti a pohody můžeme rozdávat ještě spoustu věcí. Například inspiraci a dobré nápady. Na základní škole, dlouho předtím, než jsem zažívala noční můry v pyžamu s Pikachu, mi spolužák vnuknul báječný nápad. Běhali jsme po školních chodbách a házeli si s balónky napuštěnými inkoustem. A bylo to tu. Vší silou jsem mrštila jedním z nich o hodně strukturovanou stěnu nad (a nad) ním a obrovskou skupinou našich spolužáků. Byla to legrace, jelikož se rozpoutala obrovská balónková bitva. A co jsem si tím vysloužila??? Povinné doučování matematiky od hrůzunahánějící třídní učitelky, třídní důtku a doma pár facek. Ale jak se říká, všechno zlé je k něčemu dobré, jelikož jsem byla mezi svými spolužáky zařazena mezi elitu, i když jejich oblečení vzalo za své.
Tak co, je lepší dávat nebo dostávat??? Rozhodně není od věci si pořádně rozmyslet, co komu dáte, protože se vám to mnohonásobně vrátí. A jestli ne, tak si počkejte, až vám někdo něco dá, abyste se mu mohli dobrosrdečně odvděčit.