Láska...

Děkuji za návštěvu i komentář. Nejsi vedle, pokusím se to uvést na pravou míru, i když to nerada dělám. Ten rod se vztahuje k trnu, k té prvotní zamilovanosti, k prvnotnímu zásahu citem, ze které se mnohem později stane láska, proto ten skok mezi čtyřverším - básník píše mnohem dříve už kvůli tomu "trnu", teprve potom v něm uzraje láska, proto ten ženský rod v posledním dvojverší, ...;)

Hezky se čtoucí dílko. Nic kostrbatého, nic hutného, nic při čem by se člověk kousl do jazyka. A nechybí tomu poetika. Láska přirovnaná k trnu v patě je hezkým obrazem. (Pokud to tak je, jináč jsem vedle já). Enem mi tam hapruje ten rod. Chvíli je podnět v mužském, pak hned v ženském rodu a já dostávám pocit, že se tam píše o dvou věcech.

většině tvých básní se klaním (chtěl jsem napsat že je žeru, ale to není moc poetické a moc se to k té tvé nehodí :D)...no prostě tak, víš co chci říct, patří mezi ně, je parádní :)

Vyvíjíš se zajímavým směrem :-)

*thumb up*