Věštkyně

VĚŠTKYNĚ

Začalo opět jaro a s ním volnější dopoledne v naší provozovně.
Bylo mi to trošku líto, neb není pro mě nic lepšího než plný kšeft lidí.
Klidně budu obsluhovat ze všech stran chaoticky, a odpovídat na tisíc otázek, než aby bylo pusto a prázdno.
Tak co? Zvykni si raději, dámo, jsem si řekla..Nic jiného ti nezbývá a přípravnou práci stejně udělat musíš a svou kreativitu můžeš prostě projevit i na neživých věcech, no né?
A tak jsem si něco našla a k tomu začala poslouchat i radio. Hraje stále, jen ho prostě už téměř nevnímám.
Tentokrát jsem ale zaslechla nový pořad, prý „VĚŠTÍRNA“.
Vědma s příjemným hlasem odpovídala na sms dotazy náhodně vybraných posluchačů.
„Takže mám tady Věrku, ročník 81, tento rok ji čeká důležitá změna v práci, vidím tu nějaké neshody na pracovišti, měla by to být žena, zřejmě nadřízená se kterou vede vyčerpávající a táhlé spory už podstatně delší dobu.Ale můžete být klidná, vzhledem k vaší houževnatosti“……………………atd atd,… jasným důvěryhodným projevem, pravila věštkyně.ALE, to není zas až tak podstatné pro můj příběh.
Důležité je, jak moc mě to vtáhlo. Ano, namítnete, mohla do éteru říkat vlastně co chtěla, kdo ji ověří, že ano? Jenomže madam věštkyně a zřejmě i redaktoři, aby umocnili skutečnou „profesionalitu“ jejího UMU, pokaždé jednomu z tazatelů zavolali , aby si skutečně na živo ověřili, zda se takříkajíc TREFILA.
A co myslíte, vy, kteří zpochybňujete možnosti tajemných vnitřních „vibrací“?
Minulost a současnost určila PERFEKTNĚ.
Většinou odhadla špatně nebo né zcela přesně jen jednu nebo dvě maličkosti.
Úplně mě přesvědčil jeden oslovený pán, v jehož hlase jste mohli poznat, jak byl překvapen.Přiznal se, že vše co o něm bylo sděleno je skutečně tak a že napsal schválně jen kvůli tomu, že na tyto „PAVĚDY“ nevěří.
Jak jsem poznala, tato paní, neměla potřebu nikoho přesvědčovat o svých schopnostech, bylo dost a dost lidí, kteří viseli na jejich odpovědích.
Takže, co byste tak čekali ode mě?
Pořad byl každou středu dopoledne, a já pokaždé rychle psala sms s datumem narození a otázkou.
Muselo psát fůra lidí. Na řadu jsem stále nepřicházela.
Bylo to celkem dramatické, poněvadž ,pokud bych měla zákazníka, tak neuslyším NIC.
Pojistila jsem se a zvýšila hlasitost. A v časovém horizontu jedné hodiny jsem prostě moc nekomunikovala. Leč s odpovědí, stále bezúspěšně.
A jak jsem stále tak lpěla každou středu od 9h do 10h na téměř nehlučný provoz.A dbala na jednoduché a tiché odpovědi z mé strany, tak jsem vlastně nemohla očekávat nic jiného, než to,co muselo přijít. Ikdyž tak nějak naši zákazníci mě ještě tolerovali, ne tak VLASTNÍ MATKA.
Přišla přesně na minutu.
Tichá rodina my nejsme. Tedy atˇnekřivdím otci, ženská část rodiny tichá není.Není.
Máti překotně spustila.Jak jinak.
Její známý kolotoč. Jehož obsah vám můžu kdykoliv odříkat. Je to pořád stejné.Znáte starostlivé matky.
Já jen zaslechla z radia „Paní Martině, ročník.70 ,můžu s jistotou………….“
A do toho moje máti : „Měla bys udělat to a to…, a četla jsem to a to…, a tedˇvědci zjistili, že…a ty to děláš tak, takže….a sakra poslouchej, mě, když….“, „mamíííííííííííí , zmlkni!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!..skoro jsem ječela…
. „No to snad nemyslíš, vážně, tak já se starám, já Ti nesu…já pro Tebe chci to nej…….“křičela zelená vztekem…Když nabírala dech, podařilo se mi zaslechnout..:“váš nový partner Martino u Vás nalezne něžnou náruč“….Máti už už otvírala ústa, zvedla jsem proto VÝHRUŽNĚ UKAZOVÁČEK… „a vypadá to, že tento vztah bude trvalého charakteru“.. zaslechla jsem ještě a začala se linout z radia hudba.
„Mami, já si nechala předpovídat od věštkyně co se stane v nejbližší době v mém životě!!“
vysvětlovala jsem už zdrceně.
Její otázka mě dorazila.
„Vážně, a CO TI ŘEKLA???????????????????????????????????“….pronesla,tak nevině a užasle , dívajíc se mi přímo do očí.
„Tak to ti fakt neřeknu, protože jsem slyšela AKORÁT TVOU OBVYKLOU PŘEDNÁŠKU!“ …“ta VĚŠTBA šla tedˇ z rádia….VÍŠ?“
Měla jsem zhruba 2 minuty a věděla jsem , že opakují telefonní číslo, pro lidi, kteří jejích služeb chtějí využít osobně.
Asi jsem vypadala HODNĚ DŮRAZNĚ, když jsem máti upozornovala, že ji prosím o 3 MINUTY ticha, než si zapíšu sdělované telefonní číslo.ANI NEPÍPLA.
A já to tedy stihla. Vše zachráněno. Snad. Protože nevím , jak si na mě paní upamatuje. Volat jí budu až přijdu domů z práce.
Ale bylo to jasné! Mně ta věštba vlastně stačila!
A díky čemu jsem se celý den v práci usmívala bez přestávky, sršela humorem, víc jak kdy jindy a mile vyhověla každému přání?
„BUDU MÍT CHLAPA“!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! KONEČNĚ!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!