stoleček s vyrytým osudem

seděl sem s tebou kdysi u stolku a nohou bosou
hladil sem pod deskou stolovou bosou nohu tvou
při kontaktu našich nohou pod deskou onou
blesk proletěl mezi tvou pokožkou hebkou a hlavou mou

vypálil obraz tvé duše do zornice mé
při pohledu kamkoli mám v očích jenom tebe
v zrcadlech a výlohách vidím za sebou tebe (nebo za tebou sebe....)
občas však vidím v ulicích města přímo tebe,
ale vždy vidím tebe

snažím se vnímat i jiné podněty světa
obraz na zornici mé však přijmout mi je nedá
neodejdu z tohoto světa dokud nezmizí mi z oka tvá silueta
za láskovraždu v sebeobraně mě snad nikdo neodsoudí.

zabít jenom obraz na zornici mé není v mých silách
a zdroj mé nespavosti zabít nemůžu neboť bych usnul
zachráním sebe skrze uspání tebe, a nebo tebe skrze uspání sebe?
co kdybychom odešli oba dva spolu? spolu jako tenkrát u stolku.