layla

padající listí do zaprášenejch ulic
ptáci svobodní tak, jak můžou být
jen proti šedýmu nebi
knoflíky ve vlasech a
myšlenky ve vzduchu,
na ten se totiž píše nejlíp.

už jen pár dní a pár let a
najdem to, co jsme hledali
už od začátku
ještě nevim, co to bude,
ale bude to to nejlepší.

zmrzlý nohy a nedopletená šála
hozená na posteli bez trochy pochopení
vystydlej čaj ze včerejšího odpoledne
pár prázdnejch lahví z minulýho roku a
prášky už taky došly.

{nový už nechci
už nechci zapomínat
už nechci předstírat, že se nic neděje
už nechci žít v tom zrcadle vlastních lží
takže tady stojím bez pilulkový zdi
a položte mě.}

jedna cesta tam a
už žádná zpět,
tak to chodí v němym světě.

layla

a jedno klišé "miluju tě, hlupáčku"