Vasect X-Ray

Vida, tenhle má za žebro zaháknutou skobu. To zase někdo zbabral operaci. Tipoval bych to na doktora Loosera. Už jsem prosvětloval hodně jeho výtvorů. Nejzajímavější skulpturu jsem našel vybalancovanou na trapézovém svalu jistého kulturisty. Zapomenuté vatové tampony ve tvaru tajícího sněhuláka. Když ho vyřadili ze soutěže pro nesouměrnost zádových svalů, šel a spáchal sebevraždu utelefonováním. Strašná smrt. Je po vás a ještě musíte platit horentní účty od operátora.

Starý rentgen si unaveně povzdychl. Co já už tady zažil…Jako když probíhala ta demonstrace fanatiků z organizace Antizář. Vykřikovali hesla o škodlivosti záření. Vyhazovali z oken všechny přístroje, v jednom cétečku byl dokonce i pacient. Ještě, že díky narostlým blanám mezi rukama a hrudníkem uměl létat. Magoři.

„ Next… pojďte další…“ zavolala lékařka.
Do místnosti vkročil ten den již sedmnáctý klient. Pod chybějícím nosem se mu pyšnily tři řady zubů a zdvojené řezáky. Nudný týpek, jakých potkáte na 24th Avenue spousty. Ale narazit do něj někde v Central parku, kde bych si mohl jeho všední tváře všimnout, požádám ho o foto a zasnoubím se zdejším primářem. Ten nemá zuby žádné, tak by mohli oba najít nečekané štěstí. Je to minimalista s občasnými sklony k sebepoškozování.

Chlápek pohlédl na obsluhující lékařku:
„ Chci pořádnou dávku,“ houknul na ni sveřepě.
„ Sámo, kámo. Tady každý dostane to svý,“ pousmála se ta atraktivní, vyzývavá šedesátka.
Kdysi prý bývala nic moc, prsa moc pevná a zadek moc vysportovaný, ale teď na ní všechno tak skvěle visí, že se spousta chlapíků chodí x-rayovat i pětkrát denně, jen aby se před ní mohli svlíknout. Obzvlášť po tom, co si nechala udělat pearcing i toho třetího prsu na zátylku.
„ A je to stopro?“
„Co se furt bojíš. Choď pravidelně jednou denně celý měsíc a máš po problémech.“
„Jenom aby. Zatím všechno selhalo!“
No jo, amatér. Určitě zkoušel ty „zaručený“ metody a diví, se, co mu teď lítá po baráku.
A přitom je jasný, že jeho táta chodil sem. Ale před tím, než vyvinuli iks osmičku zet pé. To by vysvětlovalo ty zuby. Jo, před lety nebylo nic stoprocentní. To bylo stejný, jako se spolehnout na pilule. V těch dobách byla dávka záření za cenťák a permanentka za pár šupů. S vedlejšíma účinkama si nikdo moc hlavu nelámal a nakonec Vrchní Komise Pro Vyšetřování Následků Nadměrného Ozařování - VíKejPíVíeNeNOu, dospěla po sedmi letech k závěru, že to vlastně všem moc sluší a že už bylo na čase, aby homo sapiens nebyl tak unifikovaný.

„Takže, ready? Hele, na tu volověnou vestu nekoukej, to by sis si moc nepomohl. Chceš to přece mít jistý, ne?“
„Si piště, že jo. Už teď mě ti smradi stojí celej majlant.“
Chudák, pomyslel si rentgen. Vsadím se, že ho ta jeho přesvědčovala, že je to bezpečný a že se nic nemůže stát. To sou na světě takový nány, kerý pak slintaj nad uřvanym spratkem.
„Tak, cvaky cvak…a je to,“ pravila vesele nukleární vasektoložka
„Teď už jenom dvacet devět krát a pak už žádný - dej si bacha, brouku.“

No jo, pomyslel si starý rentgen, dvacet osm miliard obyvatel je přece jenom na tu naši utahanou matičku Zemi trochu moc. Ještě že máme ty vládní programy.