Tabula rasa

Dítě otevřelo oči. První věc, kterou nad sebou uvidělo, byla špinavá tvář matky. Na hrbolatých stěnách jeskyně tančily stíny, které vrhal oheň. Muži právě rokovali o zítřejším lovu mamuta. Musí sehnat maso, aby dokázali uživit ženy a zaručili přežití právě narozených dětí, jejichž křik se rozléhal jeskyní…

Narození. Práce. Smrt. Narození. Práce. Smrt. Narození. Práce. Smrt. Narození. Práce. Smrt. Narození. Práce. Smrt. Narození. Práce. Smrt. Narození. Práce. Smrt…

Ano! Znovu to dokázali! Ti barbaři si ani neškrtli. Vysoké zdi jejich města je znovu ochránili před nájezdy těch špinavců. Teď už zbývá jen sebrat padlé muže a řádně je pohřbít. Mrtvoly těch druhých bastardů stačí jen naházet na hromadu a bez milosti spálit, než začnou zapáchat.

Zjistil že už ani nemá sílu doplazit se blíž k ohni. Jeho útroby ždímal hlad. Už jich zbylo jen pár. Ztěžka dýchali. Byli vyhublí až na kost. Čas ubíhal. Oheň pomalu dohasínal, jak nikdo neměl sílu přiložit a on cítil, že ho opuští život. Zavřel oči a naposledy v duchu proklel město, které se nakonec ubránilo. Tentokrát byli těmi slabšími oni. A slabí umírají. To jest přirozený výběr. Přestal cítit hlad a po chvíli už necítil vůbec nic.

Narození. Práce. Smrt. Narození. Práce. Smrt. Narození. Práce. Smrt…

Jeptiška sledovala, jak opozdilé děti vbíhají do budovy. Před chvílí začala výuka. Došla ke svému stolku, sebrala z něj proutek a nechala si před sebe nastoupit opozdilce. Vší silou zmrskala zadek prvnímu. Brečel a křičel, ale nebylo mu to nic platné. Bůh nám dal latinu a jiné věci, abychom je řádně využili, ale když nebudeme pilně studovat, tak jich nikdy plně nevyužijeme. Takže pozdní příchod na výuku bylo něco jako rouhání. A ona rouhání nehodlala tolerovat.

Narození. Učení. Práce. Smrt. Narození. Učení. Práce. Smrt. Narození. Učení. Práce. Smrt…

Rodina sledovala na plazmové televizi první start lodi, která byla určena pro převoz lidí ze Země na Mars. Sami už si koupili jedno apartmá v jednom z mnoha sídlišť, která na Marsu vyrostla. Byla to jejich jediná šance jak přežít. Země se už pomalu rozpadala. Vše co se dalo vytěžit, již vytěženo bylo. Vycucli tuhle planetku do poslední kapky. Je čas jít dál.

Narození. Učení. Práce. Smrt. Narození. Učení. Práce. Smrt. Narození. Učení. Práce. Smrt…

Těžké lodě přivážely další a další nové obyvatele. Zpod povrchu planety bylo možné slyšet lehké hučení. To už začala těžba. Lidé nastupovali do připravených letounů, které je měli dopravit až do jejich nového domova. Poslední planeta galaxie byla osídlena. A průzkumné lodě byly vyslány do další…

Narození. Učení. Práce. Smrt. Narození. Učení. Práce. Smrt. Narození. Učení. Práce. Smrt…

Naštěstí pro ně byl vesmír nekonečný. Další osídlování nových planet. Další útěky z planet, které již neměli co nabídnout.

...Tvor ležel na lůžku a pomalu umíral. Jeho partnerka ho držela za něco, co by se dalo považovat za ruku. Naposledy se políbili...

Posádka byla na svých stanovištích. Loď prudce zrychlila. Už dávno se přestal bát průzkumných misí. Změnili se v rutinu. Dostali zprávu, že se objevily nové galaxie za sektorem Omega. Nikdo netušil jak je to možné, ale o tom můžou přemýšlet teprve to tam řádně prozkoumají.

...Tvor zemřel. Nikdo mu nedokázal pomoci. V těle se mu objevil neznámý druh bakterie, napadal buňky. Doslova z nich vysával veškeré živiny. Nedalo se nic dělat. Pro jistotu ho spálili...

Znovu zkusil vysílačku, ale věděl, že je to marné. Spojení se ztratilo. Zachvíli jim dojdou zásoby energie. Motory pak už nebude nic držet v bezpečné normě. Může se stát že dojde k výbuchu. Proto v zájmu bezpečnosti dal vyklidit loď….

Dítě otevřelo oči. První věc, kterou nad sebou uvidělo, byla špinavá tvář matky. Na hrbolnatých stěnách jeskyně tančily stíny, které vrhal oheň…

Tabula rasa.