|
Úvaha o strastích a slastí let študáckých...
 19.11.2007 3 1545(25) 0 |
Škola - základ života?
Jste-li zastánci názoru, že teorie množin, podrobný popis stavby těla jednobuněčných, informace o feudalismu za Přemyslovců, pravda o jednočipových mikroprocesorech či jiné poznatky minulosti i současnosti jsou informace hodné zaujetí místa v našich 13-ti procentech mozkového aparátu, jistě si ve školách na podobných delikatesách s grácií smlsnete. Ovšem pokud tyto názory nesdílíte, máte problém. Rozhořčeně se tážete sami sebe i druhých, zda je opravdu nutné navštěvovat i nadále vzdělávací zařízení, když díky umění číst a psát jsme schopni si veškeré dostupné informace, po kterých zatoužíme, opatřit. Prostředků nabízí dnešní svět právě takové množství, aby se v nich člověk dokonale ztratil.
Patrně se valná část čtenářstva v těchto chvílích bouří, vstává ze židlí a hysterickými gesty dává najevo svůj nesouhlas.
Jen si vzpomeňte na chvíle před písemkou z předmětu, jenž nebyl poctěn vaší náklonností. Opravdu jste prahli po vědění? Nedočkavostí jste oka nezamhouřili, ve snu se vám v neonových barvách zjevovalo číslo fí a přátelsky na vás pomrkávalo?
Tak to jste buď magoři nebo matematici.
Na druhou stranu, i ten nejzarytější odpůrce vzdělávacích zřízení mi snad dá za pravdu, že když se škola bere s nadhledem a humorem, lze z ní vyjít i živý. Někdy je dokonce i sranda. Neotřesitelnou většinou se na ní podílí kantorstvo. Jen málokterý obrázek předčí situaci, kdy rozlícený profesor brunátní následkem studentského žertíku, či při důmyslně položené otázce, kteráž má za cíl přátelsky namíchnout vyučujícího. Ano, je to slastný požitek...
Ale nepozvedej kyje, čtenáři, ve snaze vytlouci z hlav študáckých ony zlotřilé poťouchlosti. Vždyť koneckonců, jsou to ještě děti...
Ať tak či onak, můžeme si klást otázku, čím by naše společnost byla bez prožitku oněch strasti i slastiplných študentských let, jejichž stojaté vody jsme s hravostí čeřili s jediným cílem; zpestřit studentský život striktně ohraničený stupnicí jedna až pět?
Obrazně řečeno bychom ještě neslezli ze stromů. Zůstali bychom negramotní, hloupí, ochuzení o vášeň poznání...
Inu, díky Ti, matko moudrosti.
Gratia, Mater Studiorum...
Jste-li zastánci názoru, že teorie množin, podrobný popis stavby těla jednobuněčných, informace o feudalismu za Přemyslovců, pravda o jednočipových mikroprocesorech či jiné poznatky minulosti i současnosti jsou informace hodné zaujetí místa v našich 13-ti procentech mozkového aparátu, jistě si ve školách na podobných delikatesách s grácií smlsnete. Ovšem pokud tyto názory nesdílíte, máte problém. Rozhořčeně se tážete sami sebe i druhých, zda je opravdu nutné navštěvovat i nadále vzdělávací zařízení, když díky umění číst a psát jsme schopni si veškeré dostupné informace, po kterých zatoužíme, opatřit. Prostředků nabízí dnešní svět právě takové množství, aby se v nich člověk dokonale ztratil.
Patrně se valná část čtenářstva v těchto chvílích bouří, vstává ze židlí a hysterickými gesty dává najevo svůj nesouhlas.
Jen si vzpomeňte na chvíle před písemkou z předmětu, jenž nebyl poctěn vaší náklonností. Opravdu jste prahli po vědění? Nedočkavostí jste oka nezamhouřili, ve snu se vám v neonových barvách zjevovalo číslo fí a přátelsky na vás pomrkávalo?
Tak to jste buď magoři nebo matematici.
Na druhou stranu, i ten nejzarytější odpůrce vzdělávacích zřízení mi snad dá za pravdu, že když se škola bere s nadhledem a humorem, lze z ní vyjít i živý. Někdy je dokonce i sranda. Neotřesitelnou většinou se na ní podílí kantorstvo. Jen málokterý obrázek předčí situaci, kdy rozlícený profesor brunátní následkem studentského žertíku, či při důmyslně položené otázce, kteráž má za cíl přátelsky namíchnout vyučujícího. Ano, je to slastný požitek...
Ale nepozvedej kyje, čtenáři, ve snaze vytlouci z hlav študáckých ony zlotřilé poťouchlosti. Vždyť koneckonců, jsou to ještě děti...
Ať tak či onak, můžeme si klást otázku, čím by naše společnost byla bez prožitku oněch strasti i slastiplných študentských let, jejichž stojaté vody jsme s hravostí čeřili s jediným cílem; zpestřit studentský život striktně ohraničený stupnicí jedna až pět?
Obrazně řečeno bychom ještě neslezli ze stromů. Zůstali bychom negramotní, hloupí, ochuzení o vášeň poznání...
Inu, díky Ti, matko moudrosti.
Gratia, Mater Studiorum...
23.11.2007 - 18:01Jo, opravdu si pobavila...jak říkáš, že třeba to brát s nadhledem. samozřejmě je blbý, když si na gymplu, baví tě čeština, nesnášíš matiku a tu máš 5krát týdně...na věc mám stejný názor jako ty...80% věcí co se učím ve škole mi budou uplně k ničemu, ale na všechno se dá napsat tahák, případně to nak "okecat" u zkoušení a tou školou nak prolezt...
taky sou specializovaný gymply třeba na jazyky na který chodím já...a celkem to de.-)
taky sou specializovaný gymply třeba na jazyky na který chodím já...a celkem to de.-)
19.11.2007 - 17:56Kazdopadne jsem se pobavila atake jsem nasla v Tve uvaze zrnka pravdy.
Do skoly jsem chodila v jine zemi a v jine dobe. A take jsme se na medicine ucili, ze inteligence neni souborem konkretnich poznatku, nybrz umenim zpracovavat a zarazovat neznamou informaci, cili nezname. Bohuzel, dnesni skolstvi nevytvari pro to ani ty nejmensi predpoklady. Pohled na dnesni kantory je vskutku zoufaly. -) Cili pokud dite (student, zak) neziska schopnost vyuzivat a pestovat svoji inteligenci jinde, pak je skolni dochazka opravdu na dve veci -)
Dobry clanek -)
Do skoly jsem chodila v jine zemi a v jine dobe. A take jsme se na medicine ucili, ze inteligence neni souborem konkretnich poznatku, nybrz umenim zpracovavat a zarazovat neznamou informaci, cili nezname. Bohuzel, dnesni skolstvi nevytvari pro to ani ty nejmensi predpoklady. Pohled na dnesni kantory je vskutku zoufaly. -) Cili pokud dite (student, zak) neziska schopnost vyuzivat a pestovat svoji inteligenci jinde, pak je skolni dochazka opravdu na dve veci -)
Dobry clanek -)
19.11.2007 - 17:17...řeknu to asi takhle: povinná je u nás základní škola. Další stupně vzdělávání jsou svobodné. Nikdo tě nemá právo nutit chodit do školy, krom té základní.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Patetický a poněkud sarkastický povzdech zhrzeného studenta : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 2» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]» řekli o sobě
shane řekl o Nikytu :Milá, temperamentní a okouzlující dívka, se kterou se dá bavit prakticky o všem. Má rozsáhlé zájmy i všestranné znalosti a obdivuhodnou inteligenci. Skvěle veršuje česky i anglicky a nemá problém s plynulým přechodem mezi těmito jazyky. Svého času mne poctila svým přátelstvím i důvěrou a zahrnula mne spoustou informací i veselých historek. Náš kontakt spíš připomínal running commentary! Byl jsem rádcem, důvěrníkem, arbitrem ve věcech života i prvním kritikem některých dílek. Někdy jsem se dost zapotil, protože mé znalosti mají díry a mé IQ , ač slušné, na Menzu nestačí... Milá Veroniko! Nevím, kdy a kde se zas potkáme, ale chci Ti poděkovat za všechny ty krásné chvilky tady s Tebou. Bavily mne veselé historky ze života psích slečen i z Tvého vlastního, nutila jsi mne přemýšlet o věcech, které by mne jinak míjely a řešit to, nač bych si jindy netroufal. Bylas má múza i inspirace, Tvá důvěra mne těšila i zavazovala. Well, přečetl jsem si s údivem, cos tu o mně prohlásila a na chvilku jsem ztratil řeč! Snad právě jen Tvá nepřítomnost v kritickém okamžiku zabránila globální katastrofě...;o)))))))))))))))
))))))))))))))))))))))))))))))
