(P.)Vzpomínky srdce

Jen někdy slova něco znamenají,
a když ano, tak rychle utíkáš...
Už tak dávno to je
a přece vzpomínka mě zmáhá,
proč nemám pokoje,
přivřu-li oči,
jen o tobě se mi zdává….

Život stavěl dočasné kulisy,
představení pro dva.
Mě ze srdce to nemizí,
pro mě nebyla to hra pouhá,
Ne jen zmámení a touha.

Jak ve stínové hře
vidím tvůj úsměv stále
i lví majestát,
který tvé oči maskují.
Vím, že mě ne, mě nemáš rád.
Avšak i po té době
já tě stále..... asi......miluji.