Tomu nerozumíme na to jsme ještě malí

Už jako malý trávil jsem s babčou spousty času,
byl jsem zvědavé dítko a pořád se jen ptal.
Tak způsobil jsem ji šedé pruhy vlasů,
ještě než jsem školku dodělal.

Šli jsme takhle ulicí, co kosočtvercem na zdi ozdobená byla,
tak ptám se znova, co to je?
Že prý práce nějakého umělce babička odvětila,
však toho pán bůh prokleje.

Šli jsme parkem dál,
tam líbal se zamilovaný páreček.
Já jen šibalsky se pousmál,
když mladík sahal holce na ….krček.

Tak ptám se babičky copak to dělají,
ale tomu ještě nerozumíš to je těžký na tvoji malou hlavu.
Však to ještě nevěděla že už pusinkuju holky potají,
když jde po obědě paní učitelka na kávu.

A tak šlo to dál a já se pořád ptal,
řekli mi vždy že na to příjdu za pár let.
Tak jsem svoji snahu vzdal,
a poznal že život není žádný med.

Teď mi táhne na dvacet a vím co vím,
však jak říká můj tata:,,Na vojně si ještě nebyl''.
Takže žádný příběh vám dnes nepovím,
abych ty story z vojny co nestačili by na jeden celý život nepohřbil.

Směju se když slyším babičku jak křičí:,,To je ta dnešní mládež'',
to je ta budoucí generace.
Však jen tiše vyslovím:,,I za komančů to byla samá krádež'',
a navíc politická buzerace.

Dokud bude čas běžet tak jako teď,
budou se řešit mezigenerační spory.
Vždyť každý máme jiný ten svůj svět,
staří samé chytračiny,mladí zase vzdory.

Jak pravil poeta:,,Hoď kamenem ty kdo jsi bez viny'',
tak ukažte se dědečkové a babičky!
Nehodí z Vás jedinný,
máte jen své morální řečičky.

Abych to nějak ukončil,
my tomu nerozumíme,my jsme ještě mladí.
Ovšem náš svět o pořádný kus cesty pokročil,
a jsme za to rádi.