Ve chvíli, kdy pro mě svět nic neznamenal, ve chvíli kdy mi tlukot vlastního srdce vadil více než můj smutek...
přidáno 14.04.2009
hodnoceno 1
čteno 1254(12)
posláno 0
Jo pohoupat se na špagátu
a z výšky vidět svět
navždy z lásky vzdát se kabátu
a k tichému nekonečnému spánku spět

Toť můj úděl tady je
přestávám už dýchat dál
srdce rozervané už dosluhuje
a já tiše umírám
přidáno 14.04.2009 - 20:34
Je z nitra Tvého vyrvána,
zní mi jako Nirvána

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Poslední konec : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Dál

» narozeniny
Iveta32 [16], Pb* [14], oeldea [14], Mates885 [13], Zuppidu [13], mySoul01 [11]
» řekli o sobě
BorůvkaB řekla o mannaz :
Autorka s duchaplnou prózou i poezií, člověk si ji prostě musí zamilovat. Jsem ráda, že čte mé básně i mé povídky a vděčím jí především za pokračování ve Vlkodlačí hrozbě, kterou čte i příjemně komentuje. Těším se, až si od tebe zase něco přečtu! :)
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2025 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming