Smrt

A je to tu. Zmáčkl spoušť a proti mně letí kulka. Čas se zastavil. Vidím letící kulku, vraha a……. je to ona. Pod bílím závojem se na mně kouká a čeká. Z poloviny je to nejhezčí žena co jsem kdy viděl, z té druhé, ledová kostra. V pravé ruce drží kosu a tou levou kostnatou ukazuje že už je čas s ní odejít. Nemám čas abych se litoval. Život mi probíhá před očima a já si uvědomuji, že můj život nemněl smysl. Nic jsem nedokázal a že bych bil zrovna šťastnejn, to se říct nedá.
--V mládí mně můj alkoholický otec bil, matka neznámá. Ve škole si ze mě všichni utahovali a šikanovali mně. Střední jsem nedodělal. V osmnácti mně vykopli z děcáku a mně nezbývalo než začít z kriminalitou. Jednou mně chytli, a já jsem si poseděl pár let. Pak jsem se stal bezdomovcem. Bilo mi jasné že to alkohol a drogy nezachrání a tak jsem po půl roce žebrání a spaní na lavičkách opět spadl do kriminality. Jednou si mně všimli nějací gangsteři a vzali mně pod křídlo. Ale znáte ty americké gangy. Nesmyslně mezi sebou válčí dokud se navzájem nevystřílí. Proto jsem přešel do místní jakuzi, která sice taky válčí ale né tak otevřeně a často. Dnes jsem mněl vyřídit jednoho majitele baru, který je zrovna po mé pravici. Nějak mi to nevyšlo a jeho gorila má nyní proti mně kohoutek z kterého se na mně letí kulka..--
Když se tak ohlédnu, je mi vlastně jedno že zemřu. Aspoň skončí život jednoho ubožáka. Sice nejsem věřící ale jestli tam nahoře někdo je, tak mám možnost že mi bůh odpustí. Co když posmrtný život není, co když prostě jen všechno zčerná a já na vždy přestanu vnímat čas. Nebo co když se narodím jako jiný pozemský tvor, či začnu život jako jiná forma bitá v jiné galaxii?? Ať se stane co se stane, mám možnost na lepšího života. A nyní se to dozvím. Dozvím se co je po smrti. Jakobi ta bledá postava vytušila že jsem s přemýšlením skončil. Přišla ke mně blíže, mávla rukou, vše se dalo zas do pohybu a kulka mi prolítla hlavou. Krev s mozkovinou se rozletěla po okolí a přistála na zdi za mnou. Já jsem padl na zem a čekal co bude dál. Gorila se na mně podívá, odplivne si a odešla. Ale já pořád vnímám. Copak se špatně trefil nebo co. Vstávám a rozhlížím se kolem. Smrt na mně pořád čeká. Kouknu se na sebe a …….Vidím svoje tělo bezvládně ležící na chladné podlaze. Otočím se ke smrtce s výrazem pochopení a jdu k ní. Nejvíce mně štve, že jakmile poznám posmrtný život, nikomu se s tím nesvěřím. Smrt se mně svím kostnatým prstem dotkla a jako by mi někdo svítil baterkou do obličeje. Všechno zbělalo a pak………………