Snad opravdová láska?

Přes čtyři roky se trápím s jedním a tím samým klukem.Někdy víc, někdy mín....
Pak přišlo léto a tábor potkala jsme krásného kluka čtyři dny před odjezdem.Každý den, každou noc jsme trávili spolu..byla jsem štastná.Až po příjezdu domů mi došlo, že chtěl jenom to jedno..a já byla tak slepá.
Od tábora jsem ho již nikdy neviděla..a děkuju za to.
Ale stále tu je ten jeden a samý kluk....
A proč tady stále je?Proč na něj musím stále myslet?Proč se mi při pohledu na něj rozklepou kolena a nejsem schopna ani slova?Proč?
Přišlo léto a byli jsme spolu, ale nebylo to ono.Podvedl mě.
Cením si toho ,že mi to řekl a ještě do očí, ne přes mobil nebo jak je to v dnešní době zvykem.
Zase nic.Byl pryč.Píšeme si spolu.Lituje toho co mi udělal.
I když měl nebo neměl holku myslela jsem na něj..a trápila.
Myslela jsem ,že to trápení nesnesu.Pořád stále a každý den..mě svíjet pocit, který k němu citím.
Někdy víc a někdy mín..někdy tak moc, až k šílenství to všechno vedlo.Říkám si, že to není možné..že by opravdová láska?
At jsem s kýmkoliv a kdekoliv..pořád nějaká neposedná myšlenka se o něm najde...a tak se to táhlo až donedávna....
Psali jsme si...občas máme chvíle tzv. upřímnosti.
A napsala jsem, že i potom všem co mi udělal a co jsme prožili ho stále mám ráda.Nic převratného se nedělo, ale po měsíci mi položil nesmělou otázku, jestli ho miluji a co by měl udělat, abychom byli spolu...no není to divné?
A dneska?
Jsme spolu to ano.....jsem štastná..miluji ho, ale nevim.Nejsem si jistá,V něčem je zádrhel, ale marně přemýšlím v čem.Něco je špatně, ale co to opravdu nevím.
Snad se bojím se mu celá odevzdat jako tomu na táboře..bojím se snad zklamání?Nebo mě byl schopen znova podvést?To všechno jsou jen mé myšlenky.Možná si jen něco nalhávám, ale co když ne