Princezna Laureen a Temné království

Bylo studené jarní ráno a oknem, přes bavlněné zlaté závěsy pronikalo do pokoje teplé slunce. Málokdo by uvěřil, že dnešní den, bude možná posledním, který bude prosvícený a proteplený sluncem. Pokoj byl velmi velký, téměř jste z jednoho konce nedohlédly na druhý. Z lososových zdí na vás shlíželi postavy z obrazů.
Kdesi v rohu pokoje se pohnula peřina na velké mosazné posteli, posazené na tmavém gobelínu.
Z pod peřiny vykoukla hlava se zářivými plavými vlasy, spletenými do dlouhého světlého copu. Princezna Laureen si promnula oči a zadívala se na svůj pokoj.
-O tomhle jsem vždycky snila. Mít svou vlastní komnatu. Když jsem se dozvěděla, že jsem princeznou Smaragdového království nemohla jsem tomu uvěřit. Ale teď? Už bych si to vlastně jinak nedokázala představit-
Pomalu se zvedla z postele. Služebná, kterou princezna mezitím zavolala, přispěchala do pokoje a pomohla jí se ustrojit. Dnes se koná slavnostní večeře s královnou Ingrid z Temného království.
Temné království a především královna Ingrid má velký zájem o Smaragdové království. Představa, že by zde už nikdo nemělo zazářit slunce, děsila všechny ze země. Děsila služebnictvo, děsila obyvatelé království a především děsila samotnou princeznu Laureen.
Večer, když se před hradem objevil královnin kočár, už princezna seděla u slavnostního stolu a vyčkávala na královnin příjezd. Když královna Ingrig vstoupila do sálu princezna se postavila a přivítala královnu.
"Jsem ráda, že jste dorazila v pořádku, královno Ingrid."
"I já jsem velmi ráda, děkuji Laureen," odpověděla. Královna Ingrid byla silná žena, na své služebné byla velmi tvrdá a na své přátele zase naopak oplývala humorem a přátelstvím.
"Přišla jsem, abych definitivně vyřídila naše dlouholeté pře o Smaragdové království. Žádám tedy, aby se toto království stalo královstvím Temným. Sousedím s Vámi už mnoho let a nepřeji si, aby se zde vyskytovalo ještě jiné království než mé," řekla královna Ingrid. Všichni udiveně vzdychly, odevšad se ozýval šepot, co se to tady vlastně děje.
"Co tím myslíte královno. Chcete tím snad říct, že se toto království stává Temným královstvím? Nemůžete s tím jenom tak přijít, teď tu vládnu já. Po smrti matky, jsem přebrala veškerou zodpovědnost za Smaragdové království a nikdy jsem tuto zodpovědnost nebrala na lehkou váhu. Omlouvám se královno, ale Vaší žádosti vyhovět nemohu," odpověděla princezna ostře a vstala od stolu.
"Bez právoplatného manžela se nemůžete stát královnou a tudíž nemůžete vládnout Smaragdovému království. Již od dávných dob toto pravidlo platí a bylo vždy dodržováno. Proto vám, milá princezno, dávám měsíc a jeden den. Za tuto dobu, bude v této zemi vládnout tma a temno. Pokud si během této doby najdete prince a tudíž i budoucího krále Smaragdového království, tma a temno za měsíc a den zmizí. Pokud tak ovšem neučiníte zůstano všechno temné a Smaragdové království se už navždy stane královstvím Temným," určila královna a zvedla se k odchodu.
Princezna Laureen jen mlčky sledovala královnu jak nastupuje do svého kočáru.
-Co mám těď udělat? Copak jsem se nesnažila pokaždé při návštěvě královny Ingrid ochránit Smaragdové království.-
Odešla do svého pokoje a postavila se před obraz své maminky.
-Maminko co mám udělat? Nestihnu si nalést prince za jeden měsíc, a už vůbec se nemůžu stihnout zamilovat do někoho za tak krátkou dobu. Co si mám počít?-
Otočila se od obrazu, když najednou uslyšela hlas své maminky.
"Laureen, miláčku netrap se. Chtěla bych ti říct, vše co vím, ale nemohu. Jediné co ti povím je, že se musíš trošičku snažit, aby jsi to, co chceš dostala. Neházej hned všechno za hlavu. Najdeš to, co potřebuješ. Ale pozor, poté co to nalezneš, neuspěchej to," promluvila.
"Maminko jak...co...ty můžeš mluvit? Jak jsi to udělala?" divila se Laureen.
"Pokaždé, když mě budeš velmi potřebovat, ale ne, když si to budeš myslet ty, ale když si budu myslet já, tento obraz obživne," usmála se. "A neměj vůbec strach, pomůžu ti když budeš potřebovat. Tak nashledanou Laureen."
"Nashledanou maminko," rozloučila se princezna.


Druhý den se celé království zahalilo do černočerné tmy. Nikdo nepoznal, zda je den, nebo noc.
Princezna neváhala a okamžitě nechala po celé zemi rozhlásit, že schání někoho, kdo by byl ochoten stát se jejím mužem a králem celého Smaragdového království.
Do hradu přišlo nesčetně mnoho nápadníků. Od loutkařů, přeš švece, kováře a dokonce i pasáky. Všichni měli velký zájem stát po boku princezny a stát se tak králem země.
Byli to milí muži, někteří mladí, krásní, někteří staří ale všichni by se nedokázali stát dobrými krály této země, a tak si princezna nikoho nevybrala. Každého slušně a s díkem odmítla.
-Nedokážu to, nikdy. Já si nemůžu vybrat muže, který bude do konce života stát po mém boku a kralovat této zemi, jen za měsíc.-


Uběhly tři týdny. Týdny ponořené ve tmě. Lidé chodili na hrad a stěžovali si u princezny, že takhle žít nemohou. Už ani neví jaké to je vidět světlo. Princezna Laureen už se smířila s koncem Smaragdového království. Její maminka se znovu ozvala a nakázala ať to nevzdává. Nejen, že sklame svůj lid, ale sklame především ji.


Jednoho dne přijel do Smaragdového království mladý muž. Jmenoval se Sebastian a pocházel z velmi chudé rodiny jednoho kováře. Hned se doslechl o tom, že princezna hledá manžela. Rozhodl se, že se vydá do království a bude se ucházet o princezninu ruku.
Hned jak princeznu uviděl, zamiloval se. Nikoho krásnějšího než byla ona, nikdy neviděl. Krásné blonďaté vlasy ji splývaly kolem smutného obličeje a modré oči orámované tmavými dlouhými řasami, zářily. I přes to, že se neusmívala, byla nádherná.
"Jsem ráda, že máte zájem ucházet se o místo po mém boku," řekla princezna.
-Je vážně moc hezký a milý. Sebastian. Takové vznešené jméno a přitom je to syn kováře. A má zájem o mne. Nesmím to teď uspěchat, jak radila maminka.-
"To já jsem rád, že se smím ucházet o vaši ruku, princezno," řekl Sebastian
"Musím uznat, že se mi líbíte. Jste velmi milý. Bohužel ale, nechci nic uspěchat. Jistě mi rozumíte. Proto mám pro vás úkol. Tento úkol musíte splnit do zítra. Pokud tak učiníte, stanu se vaší ženou a vy se stanete králem Smaragdového království," řekla princezna Laureen a usmála se na Sebastiana.
"Váš úkol zní: Musíte mi přinést dárek, který mi ještě nikdo nikdy nedal," poručila princezna a odebrala se do své komnaty.
Sebastian dlouho přemýšlel. Nemohl na nic přijít. Když vtom ho něco napadlo. Podmínky, které princezna udala to splňovalo bez problémů.

Další den princezna sešla dolů do sálu. Uviděla Sebastiana. Líbil se jí. Moc. Jen se bála, že dárek, který donese, nebude ten pravý a ona bude nucena ho odmítnout.
"Dobrý den Sebastiane. Včera jsem se přišel úcházet o mou ruku a já vám dala úkol. Ten úkol osobně považuji za velice složitý. Prosím vás tedy Sebastiane, předveďte svůj dar," usmála se přincezna.
"Dlouho jsem přemýšlel princezno, jaký dar vám ještě nikdo nikdy nepřinesl a také jaký dar by vám udělal radost. Já, princezno. Váš dar jsem já. Nikdy nikdo vám nemohl dát mě. A pokud vy budete chtít princezno, rád se stanu vaším mužem a budu se snažit být i dobrým králem Smaragdového království," řekl Sebastian.
"Ano Sebastiane, chci aby jsi se stal mým mužem," řekla Laureen, vstala, došla až k Sebastianovi a políbila ho.
Ještě téhož dne se konala svatba. V momentě, kdy odbyly svatební zvony a měly se rozestoupit mraky na obloze, se ozval zahřmění a v momentě se objevil kočár s královnou.
"Nemyslíš si Laureen, že tohohle hňupa snad uznám za právoplatného krále smaragdového království?" řekla královna a změřila si Sebastiana nechutným pohledem.
"Ano, myslím. Řekla jste, abych si do měsíce našla muže, který by se mohl stát králem. Sebastian toho je hoden," odvětila princezna.
"Neřekla jsem muže, nýbrž prince. A jak předpokládám, tenhle...kluk princ není," usmála se zlostně.
"Předpokládáte správně královno, nicméně, to nic nemění na tom, že jsme manželé. Přeji si, aby jste teď odjela zpět do svého Temného království nebo -" řekla princezna a podívala se královně do očí. Té to však strach nenahnalo, ba naopak vysmála se jí do očí.
"Tak ty, že mi budeš vyhrožovat? Odeberu se teď zpět do svého království a zítra, až odbije přesné poledne, obklíčím váš hrad princezno, a toto království se konečně stane Temným. Sbohem," otočila se a nastoupila do svého kočáru.
Princezna se Sebastianem se na sebe podívali, v očích strach.
Laureen, odešla do svého pokoje, když se posadila na postel, ozvala se její maminka.
"Laureen, neplač. Podívej se do zásuvky u nočního stolku," řekla a ukázala vedle postele.
Princezna otevřela zásuvku a uviděla v ní malou, stříbrnou nádobu a už se to chystala otevřít.
" Neotevírej to! Ihned jak to otevřeš, vystoupí z nádoby tmavý mrak. Tento mrak pak promění člověka v to, v co si nejvíc přeješ. Vezmi si to a zítra před polednem odjeďte se Sebastianem do královnina hradu. Až s ní budete mluvit, otevři lahvičku a přej si to, co by jsi chtěla, aby byla. A uvidíš, všechno se hned vyřeší," usmála se a stala se znovu pouhým obrazem.
Laureen nebyla schopna slova. Jen doufala, že to všechno už vážně skončí.
Druhý den se Sebastianem nasedly do kočáru a odjeli do Temného království.
Jakmile přejeli hranice, obklopila je temná tma. Jeli dlouho, možná několik hodin, když dorazili k hradu.
Přivítala je sama královna a hned se zajímala, co se děje.
Jakmila Laureen uviděla první příležitost, otevřela lahvičku a pomyslela na přání.
V tu chvíli se před ní na zemi objevila malá černá beruška. Sebastian ji vzal do ruky a pomalu ji odnesl před hrad a tam jí vypustil k nebi.
" Teď si můžete, milá paní královno, vyhrožovat třeba motýlům," řekl Sebastian a objal Laureen kolem ramen.


Smaragdové království nejen, že získalo nového krále a další území, které dříve patřilo královně Ingrid, ale získalo i další dva lidi, kteří se milují. Přes to, že Sebastian musí občas odjet, aby navštívil svého otce kováře, žije šťastně na hradě společně teď už s královnou Laureen, a vládne dobře a spravedlivě lidu Smaragdové království.