 22.02.2009 7 1426(30) 0 |
Je to tak prostý -
čekat, až se ti ozve starý přítel,
s kterým si poslední dobou nerozumíte;
je to jak ostych
z něčeho nevyřčeného,
je to jak ostych
před útěkem ze zajetí.
Zkusím to roztít,
když už mi nože trčí v zádech
ještě se snažím o poslední zoufalej nádech;
zkusím to postý
bránit ten kus srdce svého,
zkouším to postý,
jak už mnohokrát předtím.
Málem bych věřil, že se dá čekat,
že pokaždé břehem končí řeka,
málem bych čekal, že mi řeknou
tu pravdu krutou, ale pěknou.
Málem bych na konci každé cesty,
sčítal své úspěchy a svoje resty,
málem bych řek’ si „Je to mou vinou,
když jste se rozhodli pro cestu jinou...“
Nechci být špatný prognostik -
bude to těžký, ale já se snažím...
Jestli je peklo, ať v tom pekle se smažím.
Je to tak prostý
a je v tom cosi zlého;
když se spalujou mosty,
vždycky někdo z nich sletí.
Je to tak prostý -
až s úderem do strun zazní jejich sóla,
skončí má další životní kapitola...
Už nečekám hosty
u stolu prostřeného,
nechci být sprostý,
a už vůbec ne ten...
...kdo málem věřil, že se dá čekat,
že pokaždé břehem končí řeka,
málem bych čekal, že mi řeknou
tu pravdu krutou, ale pěknou.
Málem bych na konci každé cesty,
sčítal své úspěchy a svoje resty,
málem bych řek’ si „Je to mou vinou,
když jste se rozhodli pro cestu jinou...“
čekat, až se ti ozve starý přítel,
s kterým si poslední dobou nerozumíte;
je to jak ostych
z něčeho nevyřčeného,
je to jak ostych
před útěkem ze zajetí.
Zkusím to roztít,
když už mi nože trčí v zádech
ještě se snažím o poslední zoufalej nádech;
zkusím to postý
bránit ten kus srdce svého,
zkouším to postý,
jak už mnohokrát předtím.
Málem bych věřil, že se dá čekat,
že pokaždé břehem končí řeka,
málem bych čekal, že mi řeknou
tu pravdu krutou, ale pěknou.
Málem bych na konci každé cesty,
sčítal své úspěchy a svoje resty,
málem bych řek’ si „Je to mou vinou,
když jste se rozhodli pro cestu jinou...“
Nechci být špatný prognostik -
bude to těžký, ale já se snažím...
Jestli je peklo, ať v tom pekle se smažím.
Je to tak prostý
a je v tom cosi zlého;
když se spalujou mosty,
vždycky někdo z nich sletí.
Je to tak prostý -
až s úderem do strun zazní jejich sóla,
skončí má další životní kapitola...
Už nečekám hosty
u stolu prostřeného,
nechci být sprostý,
a už vůbec ne ten...
...kdo málem věřil, že se dá čekat,
že pokaždé břehem končí řeka,
málem bych čekal, že mi řeknou
tu pravdu krutou, ale pěknou.
Málem bych na konci každé cesty,
sčítal své úspěchy a svoje resty,
málem bych řek’ si „Je to mou vinou,
když jste se rozhodli pro cestu jinou...“
22.02.2009 - 21:43Je to tak prostý
a je v tom cosi zlého;
když se spalujou mosty,
vždycky někdo z nich sletí.
Pravda, sice krutá, ale přesná... Napsal jsi to krásně... Můj názor na tvoje díla už znáš, tak jen přidávám dlouhý potlesk a s úklonou mizím.:o)
a je v tom cosi zlého;
když se spalujou mosty,
vždycky někdo z nich sletí.
Pravda, sice krutá, ale přesná... Napsal jsi to krásně... Můj názor na tvoje díla už znáš, tak jen přidávám dlouhý potlesk a s úklonou mizím.:o)
22.02.2009 - 21:42Skvělý :) Souhlasím tady s předchozími :) Má to takovej jinej nádech než ostatní věci tady.
22.02.2009 - 17:28mám to stejný jako modrá panenka:) usmívám se, když vidím tvé nové dílo...
a pak si krásně počtu, ještě jsi nezklamal, díky...
a pak si krásně počtu, ještě jsi nezklamal, díky...
22.02.2009 - 14:52Čtu, přemýšlím, říkám si: ,,co je tohle za člověka, že mě vždycky vše co napíše tak potěší", nestává se mi často, že když klikám na něčí nové dílo, že se ještě před tím než začnu číst usmívám a strašně těším, co to zase bude... To zase je tam hrozně nevýstižný, zní to jako by mě to otravovalo, že to zase musím číst, ale ty to určitě chápeš, protože jinak bych sem nepřidávala takovejhle komentář a u toho se neusmívala jak sluníčko, když právě začíná nový den:)
22.02.2009 - 14:46Třetí = poslední kousek je krásně napsaný, to se ti povedlo. Celé mě to oslovilo. Momentálně jsem asi ten na druhé straně a... a co s tím? ...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Je to tak prostý : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Žena z obrazu
Předchozí dílo autora : Noc voní tebou
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Raphael [17], LucasBun [14], Rico11 [13], incompris [13], taron [13], Akaren [12], jaroslav [11], Olivka [10], markky [8]» řekli o sobě
MakiLayla řekla o Lusy :Známe se tak krátce a já se cítím, jakobych ji znala věky. Slova nevyjádří to, co teď prožívám... Jsem šťastná, že jsem měla tu čest ji poznat! Nabídla mi pomoc, když jsem byla v nouzi...
