Báseň, kterou chci věnovat člověku, který ve mně probudil moje srdce:-)
přidáno 09.11.2007
hodnoceno 1
čteno 1234(16)
posláno 0
Spadnul jsi z nebe,
osud mi postavil do cesty tebe.
Jsi můj krasohled,
můj let ve výškách,
jsi opravdová láska v mém srdci, o které
se píše snad jen v knížkách.
Jsi můj sen, o kterém každý večer přemítám,
tvůj obličej je ten, s nímž noc co noc usínám.

Pohasínám jak slunce v nicotě,
mé srdce se cítí osamělé.
Není nic, co by mu ulevilo,
co by mu pomohlo zapomenout.
Jsi podzimní déšť na mých řasách,
jsi půlnoční stesk v mých černobílých baladách.
Jsi teplo v mé zkřehlé nevinné duši,
jsi žár, který tenhle cit nikdy nezadusí.

Umírám láskou, jsem tebou poblázněná.
Umírám štěstím, ty jsi ten pravý, já to vím!
Jsi můj recept na bolest a osamění,
protože kdykoli tě spatřím, rozum se mi zastaví,
není to znamení?
Chci už dodat jediné, každá částečka
mého srdce jen tobě patří
- věřím, že to cítíš…
přidáno 09.11.2007 - 18:56
nato ze je to cernobile vyznani mi prijde velmi barevne... ale je pekne

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Černobílé vyznání : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Miluju tě když...
Předchozí dílo autora : Anděl

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming