Romeova č.26

na dlážděný ulici pokrytý deštěm
prchají naše hlasy,
jako druhořadý padouši,
z perfektní detektivky,
nad náma poletujou vlaštovky,
osamělejch kluků a holek,
co večer nesměj bejt spolu,
aby se náhodou nespojily,
natruc okolnímu světu

všichni vidí jaký jsme pokrytci,
heslem: „jen pro sebe vzletíme do nebe“,
krmíme uši maloměšťáckejch detektivů,
pouličních četařů opírajících se o nároží,
malýho caparta s červenou čepicí,
co ztratil duhovou kuličku
/absolutní pláč do těžkýho rána/

jako dobrodružství na pustým ostrově,
pokřtíme piknik uprostřed šumperskýho průjezdu,
jedny velký modrý oči a ty druhý snad trochu menší,
zapovídaj všechny bývalý ztráty a nálezy,
spárovaný malíčky uzamkly dvojí samotu,
a nechtějí nic míň než jedno Já a Ty

propuštěná z růžovýho obláčku od popelnic,
v kapse kalhot nacházím ubrousek s číslem domu,
podepsanej trochu zvláštním jménem
/Přijď!Čekám a Miluji Tě!/