Čekání na ,,NI"

Když pan Becket psal jeho drama,
nežila snad ani moje máma.
Vladimír a Estragon čekali na Godota,
snad doufali ve zjevení nějakého toho goota.
Ovšem moje báseň je jiná,
snad najivní,zvláštní, ale upřímná.
Nazval jsem ji: Čekání na ,,NI ",
protože po jejím odchodu žiji život v osamění.
Bez její lásky připadám si ztracený,
pro běžný život neschopný a duševně zdrcený.
Snad budou se Vám nyní líbit verše mé,
verše trpké a doposud neznámé.

Tak tedy píši trpké psaní,
že jest těžké čekat na ni.
Moje láska k ní hluboká jest,
ale je jako ltvář čekající na pěst.
Avšak s hrdostí čekám na další úder,
hlavně mi mé naděje neber.
Vzpomínky na časy minulé krásné jsou,
ovšem jsou již uplynulé a už nikdy nepříjdou.
Je pro mě těžké býti jí na blízku,
jako neutrhnout kus čtyřlístku.
V mých očích je krásná jako bohyně Afrodité,
pro její krásu mám však jen věty nerozvité.
Nádherná a něžná,
není jako dívka běžná.
Vím že v životě mém bylo už plno lásek,
ale ona je jiná,jako žitný klásek.
Z jediné obilky,jakožto milého pohledu,
vzrůstá vášeň jenž popsat nedovedu.
A už z klíčků vzrůstají silné klasy,
ona jest symbol čisté krásy.
Je sličná a jemná,
ale příliš divoká na to aby byla věrná.
A tak jakmile se jí chopil chtíč,
byla hnedka pryč.
Každý její polibek je pro mě těžký,
však bez váhání vykračuji mu vstříc i pěšky.
Žádné verše však nedokáží zachytit,
že jen s ní se cítím ,,líp".
A tak odešla z mého srdce bez rozloučení
a v mém srdci došlo k zamračení....