....
přidáno 06.12.2008
hodnoceno 2
čteno 1514(17)
posláno 0
Zněl zvon,
ty do rytmu ses kýval,
vždyť smysl pro rytmus
si odjakživa míval.
Zněl zvon
a den pozvolna zýval.

Zvon zněl
a končil denní shon.
Jen starý gramofon
svůj smutný chanson pěl.
Zvon zněl
a strom se kýval s tebou,
tvé ruce tolik zebou..

Houpal ses do rytmu
- na sobě starý kabát.
Vítr tě pohladí
a z šedé oblohy
déšť jemný začal padat,
ač nesnášíš ho k smrti,
dneska ti nevadí…

Již zmlkl zvon,
ty nepoznal jsi změnu.
Vzduchem vanou zbytky
tvé vůně od parfému
i starý gramofon
už dohrál melodii
a ty se dál kýváš
a den se s nocí míjí.

Věci se nezmění,
ty zůstávají stejné,
na stole leží dál
noviny rozečtené.
Na gramofon si dále sedá prach
a stejným zůstane
i pan král na kartách.
Jen provaz z komory,
jen ten tu dneska není,
nikdo ho nehledá,
jasné je vysvětlení.

Už nezněl zvon
jen vítr stále vál
a ty ses v jeho moci
mlčky houpal dál.
přidáno 23.07.2023 - 23:28
Ten konec mi vzal slova.
přidáno 07.12.2008 - 22:43
hodně silná a přitom tak zlehka napsaná... úžasná

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Kýval ses do rytmu : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Jsem všude
Předchozí dílo autora : Já píši Vám

» narozeniny
Angelon [17], Zoe [14], Vavrys [13], Jaruska [12], Deer [10], Leonn [3], Dalmet [3], rebarbora [2]
» řekli o sobě
shane řekl o Severka :
Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming