Stromů usínání

stromů usínání
na polštáři chladu
podzim tichounce do houslí vlez

v soumraku zní
to dřeva sténání
a kouř ze starých komínů
k zemi padá vyčpěle

zas tě vidím

vypadáš dospěle
z kapsy vytahuješ
kus mé minulosti

že mi ji vrátíš
ach tak
že by bez bolesti?

až stromy vydechly
svůj dech nesmělý
a smyčec se svezl
dutě po strunách

takové ticho

nechci ji zpátky
čas nejde vrátit
pomni, jsi jenom
prach

stromů usínání
v dřevěném kabátě
už vím, že nechci
ale hledám tě...