![]() ![]() ![]() ![]() |
Ty dny? Ty měsíce?
To vše bylo nic?
Jen tak jsi mě zahodila,
za kouř do prázdných plic?
Vždyť jsi byla milá…
Tvrdíš, že ses mě bála,
přitom jsi se mnou spala.
Tvrdíš, že jsem křičel,
přitom jsem tu klečel.
Říkáš, že už nemáš city…
Tak proč se vracíš zpátky?
Chci tě do své reality
Motáš mi i řádky.
Začal jsem mít rád věci, co jsem nesnášel,
kvůli tobě bych i hory přenášel.
Ale stejně to bylo jedno,
ztratil jsem všechny, do jednoho.
I přesto tě mám pořád v hlavě,
tak moc tě nesnáším.
Když tě potřebuji, jsi pryč
a já tu zůstávám ve tmě sám.
K mému srdci máš stále klíč.
A já myslel, že tě znám.
Říkáš, že jsi zmatená, že nevíš, co chceš,
já tu pořád čekám, ty tvrdíš, že nechceš
Chybím ti, ale ne tak, jak chci.
pokud by to bylo jinak, chovala by ses líp.
Teď tady stojím, křičím do noci,
ale ty o to stejně vůbec nestojíš.
Kvůli tobě jsem se hádal s rodiči
jen abych ti mohl vidět do očí.
Abychom měli čas být spolu,
dlouho jsem kašlal na školu.
Teď je tu jen ticho místo těch slov,
které jsme si povídali,
A já tu zůstávám, sám,
s těmi vzpomínkami.
To vše bylo nic?
Jen tak jsi mě zahodila,
za kouř do prázdných plic?
Vždyť jsi byla milá…
Tvrdíš, že ses mě bála,
přitom jsi se mnou spala.
Tvrdíš, že jsem křičel,
přitom jsem tu klečel.
Říkáš, že už nemáš city…
Tak proč se vracíš zpátky?
Chci tě do své reality
Motáš mi i řádky.
Začal jsem mít rád věci, co jsem nesnášel,
kvůli tobě bych i hory přenášel.
Ale stejně to bylo jedno,
ztratil jsem všechny, do jednoho.
I přesto tě mám pořád v hlavě,
tak moc tě nesnáším.
Když tě potřebuji, jsi pryč
a já tu zůstávám ve tmě sám.
K mému srdci máš stále klíč.
A já myslel, že tě znám.
Říkáš, že jsi zmatená, že nevíš, co chceš,
já tu pořád čekám, ty tvrdíš, že nechceš
Chybím ti, ale ne tak, jak chci.
pokud by to bylo jinak, chovala by ses líp.
Teď tady stojím, křičím do noci,
ale ty o to stejně vůbec nestojíš.
Kvůli tobě jsem se hádal s rodiči
jen abych ti mohl vidět do očí.
Abychom měli čas být spolu,
dlouho jsem kašlal na školu.
Teď je tu jen ticho místo těch slov,
které jsme si povídali,
A já tu zůstávám, sám,
s těmi vzpomínkami.

A tak to je když milujeme příliš, básnička je dost upovídaná, ale pravda že žádné množství slov nedovede vyjádřit ten pocit zklamání a beznaděje

Uff ... Nejdůležitější lásky v životě jsou ta první a ta poslední ... Většinou jen v pohádkách je to k stejné osobě ... Foukám
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» nováčci
Spawn of Faust» narozeniny
Wolf [16], Petla [15], Milda [14], sarka.bendova [13], MCCM [12], Matěj Ptáček [9], Marie Bernadeta [9]» řekli o sobě
Nikytu řekla o caecusarchangelos :Fajn holčina. Píše zajímavé povídky.