Vlkodlak (pracovní název)

1. kapitola
Pofukoval mírný vánek. Les šuměl, takovým zvláštním uklidňujícím způsobem. Hluboko lesa stála chata. Vypadala opuštěná, ale to se z venku jen zdálo. V tuhle noc se tam musely schovat Thea, její tři týdenní dcera a dívka, kterou před půl rokem zachránila před smrtí.
Dívce bylo teprve třináct, když ztratila celou rodinu. Tak se jí Thea ujala. Nebylo to zase tak nezištně. Sama potřebovala pomoc. Hlavně při úplňku, který zrovna je dnes.
Ještě měly čas. Jen Thea byla už dost neklidná. Chtěla aby její dcera usnula, ještě než začne půlnoc. I když zatím bylo jen deset.
To už měla malá dávno spát svým nočním spánkem. Ten měla vždy dobrý. Dokonce spala celou noc. Ale jako by dnes cítila, že je zvláštní noc, kterou ještě neprožila. Nebyla vůbec unavená.
„Sáro, kde jsi?“ zavolala Thea na dívku. Ta připravovala vše na půlnoc.
„Moment. Jen něco musím dodělat a ty se už připrav,“ odpověděla Sára ze sklepa, který chata měla. Dokonce ten sklep byl jako dělaný, pro co byl v tuhle noc určen. Byl prázdný a na zdech kruhy na připevnění řetězu. Jako by tu někdy žil, člověk jako ona.
Thea slyšela ze sklepa řinčení. Dobře věděla, co to pro ni znamená. Ale je to hlavně pro bezpečí její krásné holčičky, která ne a ne usnout. Zkusila jí zpívat písničku. Malé se líbila. Poznala to podle toho, jak se na ní dívala. Usmívala se. Ale hlavně jí při ní krásně zářily očička.
„Všechno je připravené,“ řekla Sára, když vyšla ze sklepa. Postavila se k Thee. „Malá ještě nespí? To je zvláštní. Každou noc v tuhle chvíli už dávno spí.“
Dívka se na Theu podívala s takovým zvláštním pohledem. „Možná cítí, že tahle noc je něčím zvláštní.“
Thea se podívala na svou dcerku. Povzdechla si, a pak jí podala Sáře. Jelikož už byl čas jít se zabezpečit.
Ve sklepě byla tma, ale Theiny oči světlo v tuhle dobu nepotřebovaly. Dokonce se jí začaly měnit. Byla překvapená, že už teď. Ale bylo to tím, že ztratila pojem o čase. Přece jen to byl první úplněk, kdy při sobě měla jedinou bytost, kterou milovala. Ta druhá bohužel umřela, aniž by se dozvěděla, že bude otcem. Měla velké štěstí, že ještě proměna nebyla tak daleko a stihla se připoutat. Za pár minut cítila sílu měsíce. A začalo to nejhorší. Přestala se ovládat. Malá nespala celou noc brečela, byla k neutěšení. I Sára slyšela to strašlivé vytí a snažení se dostat z pout. Když další ráno se Thea dozvěděla, co se dělo v noci. Zhrozila se, ale v hloubi duše to čekala.
„Musíme vymyslet nějaký způsob, aby to Alexandra při dalších úplňcích vůbec nevěděla,“ řekla rázně Thea.
„To je ale nemyslitelné. Teď možná reálné je ještě maličká nebude vnímat například, když zmizíš na noc při úplňku. Ale časem jí to bude podezřelé,“ argumentovala Sára.
A také bylo vidět, že Thee je to jasné ještě víc. Časem dokonce Sára na Thee zpozoruje, že jí to trápí víc než je zdrávo.
„Jak jsi říkala zatím je maličká a myslím, že prvních pár let se to bude dát nějak utajit. A na ty další prostě musíme vymyslet plán.“
Thee vlastně ani při těhotenství nedošlo, že v tomhle bude kámen úrazu. Jelikož se narodila jako vlkodlak, tak jí proměny připadaly přirozené. Nikdy nežila s někým, kdo nebyl vlkodlak. Teď jí vlastně došlo, že neexistuje jen svět vlkodlaků.
I když otec Alexandry byl člověk, ale jelikož to byl lovec, samozřejmě věděl, kdo je. Lovci ví hodně o likontrapech, jak jim lidé říkají.
Možná dokonce myslela, že se její dcera jako vlkodlak narodí, ale nenarodila. I když se rození vlkodlaci prvních pár roků neproměňují. Rodiče mají zvláštní pocit. A ten Thea při své dceři necítila.
„Ale možná to nebudeme ani muset tajit. Vždyť ty jsi vlkodlak, tak by Alexandra také měla být ne?“ zeptala se Sára, protože až teď jí to vlastně došlo.
„Ano to máš pravdu. Ale nevíš jednu věc, je pravděpodobné, že vlkodlak není,“ odpověděla Thea a podívala se na postel, kde teď klidně malá dospávala probdělou noc.
„A co je to za věc?“ podívala se na ni Sára, která nic o otci Alexandry nevěděla.
„Promiň Sáro, ale o tom se bavit nebudeme. Prostě si to nepřeji,“ řekla Thea a tím to na dlouhá léta uzavřela