Na cestě

Malovala bych. Mám ale jen slova. Nádraží se koupe v dešti a a nákladní vlak hučí, vrže a prozpěvuje si svou melodii. Perón se chvílemi leskne ve světle baterky posunovače. Mám tuhle cestu, kus světa pro sebe. Vzduch voní vodou. Tma je útočiště a kapky  jsou malička pohlazení.
Nevadí mi čekat. Zpoždění je dar. Vzala jsem si s sebou termosku s čajem a mám svou vlastní kavárnu hned při ruce. Polykam vůní máty a kyselost citronu. Jaké je to  blaho.
Protijedoucí vlak se odráží ve skle čekárny jakoby mířil přímo na mne. A já se nelekám, nechám ho mnou projet. Je to přízrak? Nebo jsem jím já?
Čím v tomhle světě jsem?
Tahle otázka jindy bolí. Teď ne. Jsem tady, rozhlížím se a piju čaj. Nic víc. To stačí.