Bouře

Životem proplouvám jak kapka po okně.
Někdy se zastavím, jindy jdu rychle.
Okno je zavřené, rány jsou slyšet.
Já křičím, pláču a ty chceš mlčet.

Tak jako nastává noc nenápadně,
přichází bolest, a tělo chřadne.
Už ani nevím, zda je dnes či včera.
Všechno se vrací stále dokola.

Nevidím světlo, pořád je tma.
Rosviť už, nečekej, vidíš, jak trpím.
Odcházíš se slovy, jsi nevděčná.
Nechápu, poslouchám a přemýšlím.

Plní se nádoba, průhledná, čistá.
Jako když láska začíná, nevinná.
Nádoba bolesti, strachu, a plány...
jsou ty tam. Je plná, už přetekla.

Pršet už přestává, hromy a blesky,
neslyším, neptám se, už je to pryč.
Jen v tichu statečně nahmatám vypínač.
Rozsvítím a vidím, že je konec.