je jen procitnutí

-


na velkém poli
smrt s kosou stojí
kouří a čeká jak jen smrt čekat umí
jen ona ví kdo bude poslední
věci se dějí a...
koloseum je neohraničenost v čase


i smrt píše nadčasové básně
vše co nás spojí je hlína a prach
lidi by už neměli skákat na odhozený kosti
od bohatých stolů ...
bouřka má své blesky
co se však už neuzemní v zemi
létají vodorovně
ochromí srdce
samozvaní tvůrci počasí
hrají hru co brzo se dohraje


...tak se mi zdá že oheň dohasíná v duši
chlad před ránem drti dech
jsme ztraceni a pohlceni
převládá klam a duch umírá
duch národů a mě je smutno v bezmocnosti
psát už je zbytečné pro slepé
mluvit k hluchým
a ukazovat něco slepcům


předkové naši zapomenuti
pod vrstvou hlíny hnijí
svět rozvrácen bez hodnot mizí
krb u mě doma vyhasl a nehledám už směr
jen větrem nechám se unášet

něco mi brání ...
brání mi strach?
to kdo opravdu jsem
je to sen nebo je to "peklo" ?


- ne je to naše krajina krásná a jediná
tam mám své srdce a svůj rod
svou sílu a duši, tajemství ukryté strážce mého
a z vysokých hor orel snáší se
nad mou chalupu k mému prahu
domů k vodám života a zdroje

předkové varovali...
před smutným divadlem
jsme přesto vzácný druh
a život je jen vteřina našeho finále
cesta se klikatí, ale nejde utíkat
spasitel nepřijde, nevěřte ve falešné iluze
dochází nám letokruhy, mosty si boříme
přesto máme stále ještě tento den


- kdy přestat bojovat...až dojde munice?
až nebude kdo by umíral?
kdo by pohřbíval?

a možná jediná věta
tak rád bych žil a pochopil proč jsem dovolil
abych svou duši pošpinil

- znovu probudí ve mě Člověka


před smrtí nejde lhát



-