Cestou

Měch plný vůní,

pryč je novoluní,

něco odchází, něco přichází,

soumrak dřív jak svítání

a faleš radost vyhání.


A blíž, jen vítr je blíž

a z kopce sestup níž,

a nebo vystup ještě výš

a přístřešek nechej tomu ptáčku,

co zmoklý je, nemá fráčku,

nemá kabátu, jen tělo plné peří 

a věří, že mu neskácíš ten strom,

že neudeří do něj blesk

a za ním zahřmí hrom.


A pryč je něco, pryč,

a rýč se zarývá do země

a všechno vypadá tajemně,

bezelstně, či se lstí,

nevím.


Jen do kopce jdu a vykládám

a červánky se v šeď propíjí,

zima kolem se ovíjí

a spadané listí šustí,

vítr je bere do svých dlaní

a pádí s ním pryč.

A pryč je z půdy rýč

a den je takřka pryč

i s ním.