Kapitulace kapitalistů

gajda: Ahoj, červené tlačítko mi svítí furt, nějak mě to nerozčiluje.
Ano, to je na tom pozitivní, že jsem taková neměnná jistota. Přečíst si svoje staré dílo, to je jak číst něco nového. Nepamatuju si to, právě proto, že je to epická "poezie". Fragmenty možná a to jen z pár děl. Moc dlouhý a nerýmuje se to, hnus. Prostě je to jen takové odplivávání. Dřív jsem to chodil přepisovat do knihovny do počítače, abych to mohl dát na psance. S básníky se nestýkám. Tyhle věci nedávám číst ani manželce. A mladým žábám radši vyprávím o lese a o marihuaně. A to musím mít v sobě alespoň promile. Jednou jsem poslal odkaz kolegovi, protože ho na tři měsíce zavřeli do blázince, něco četl, vše určitě ne, nevím, jestli to čte dál. Že by přišel ohromen a řekl mi wow, ty tvý básně jsou super, tak to se fakt nestalo. Není to holt pro každýho. Prostě underground. Díky.

Víš proč si tě nemůžu dát do oblíbených autorů? Protože nesnáším to červené číslo u nepřečtených děl a ty brzy oslavíš 1000 !!!

Je nicméně fascinující a uklidňující, že se tvůj styl nemění. A navíc!!! Si tvoje věci nepamatuju, takže si je můžu přečíst i poněkolikáté a pokaždé z nich budu mít ten příjemný pocit, že je čtu poprvé.

Ápropóó, pamatuješ si nějakou svoji věc? Uměl bys z patra odrecitovat, co jsi už napsal? Znáš to - (aspoň mně se to občas stává) - balíš hezkou mladou žábu, řekneš, že jsi básník a ona hned: jé, řekni mi něco, co jsi složil! (Někdy se hodí umět dvě tři vlastní kratší věci nazpaměť.)

Psavec: LadyLoba: Hanulka: Díky, ale víte jak to je...jeden den něco napíšu, pak na to peču, ale za komentáře jsem zpětně samozřejmě moc rád. Ať vás síla provází!

Bezva.

líbí

Homér : to se ti povedlo ! Děkuji.