Slanské vrchy.

Šli jsme travami, polem
ke vzdáleným horám
bylo ráno skoré
na sluníčko volám

vstávej zlaté slunce
v zádech se cesta hadí
ještě zebou ruce
stoupáme nad Podhradík

pod korunami bučin
jen vítr ruší ticho
v kopcích srdce buší
je tu pusto, licho

po listí strmým chodníkem
prudce výš a výše
ať co nejdřív proniknem
v bílé horské říše

náhle jsme prošli zimní branou
a sněhu měli do pasu
co za pár minut našlapali ráno
teď vešlo by se do času

na stromech bílé závěje
mlha, vítr, mráz
zkřehlé kdo nás zahřeje
prudce pádí čas

rychle ubývá sil
v té bílé hloubce
v dáli je náš cíl
přešli jsme jen tři kopce

za Hanušovským sedlem
odbočíme z cesty
průsekem je vedle
na východ výhled pestrý

na Sigordu sníh už není
minerálku pijem
překrásný čas odpolední
jak bys máchl kyjem

v Prešově třešně kvetly
ptáček si zpíval písničku
lidi neměli svetry
dík teplému sluníčku

duben se klonil k západu
končila neděle
my měli dobrou náladu
a tváře červené.