Dvě slunce

XVI

Nikdo nevěděl, proč se tak stalo. Vždyť měla před svatbou! Annie byla přece tak šťastná... při projížďkách městem po boku svého budoucího chotě! Vybírala modely svatebních šatů... a pak si nůžkami prodloubala na zápěstích žíly!
Našli ji v poslední chvíli, matce se zdálo, že je ve vaně příliš dlouho... Doktor Robinsen udělal kus dobré práce. Zachránil jí život.
Život!
Tolik si přála umřít! Nikdo, nikdo na světě se nikdy nedozví, proč se jí nechce dál žít! Proč nemůže! Své tajemství si vezme s sebou do hrobu!
Jack se ukryl do své kanceláře vedle obchodu s látkami, zabořil se do židle a tupě zíral před sebe. Na kožené křeslo, kde ani ne před půl rokem seděl rozvalen Cash Hamilton. Tím to začalo? Události se řítily jak vodopád. Dalo se jim zabránit? Jak se měl zachovat... on? Jak Caleb? Jak sám Hamilton? Co byl původní kamínek, který spustil lavinu?
Kdo?
Odpověď sjela jak blesk z čistého nebe.
Vystřelil z kanceláře... rovnou ke kasinu Cashe Hamiltona.
Ještě před nedávnem se zapřísahal, že sem už nikdy nevkročí! Teď znovu rozrazil ty pitomý dveře, ne však kvůli zábavě, ale jako bůh pomsty.
„Přišel jsem vám rozbít hubu, Hamiltone! Za to, co jste udělal... Ann!“
Vstal od stolku, kde hrál s několika dalšími chlápky farao a právě uzavřel sázku na barvu. „Nevyskakuj si tu, Morissone! První, kdo by měl dostat pěstí, seš ty. Ty... Ty seš pravou příčinou, proč moje krásná dcera...“ Polkl hořkostí. „To tys jí zkazil život!“
„Já ne,” ohradil se Jack, „já ji miloval... jako žádnou na světě. Já si ji chtěl vzít!“
Hamilton se rozchechtal. „Tak tos měl říct v první řadě tomu svýmu zparchantělýmu hamižnýmu strejdovi! On si kladl tak nehorázný podmínky...“
„On ne, vy! Vy, krucinál! Byl jsem u toho! Vy jste chtěl celou mou čtvrtinu z Dvou sluncí! A co jste nabídl? Podíl na týhle pekelný boudě? Na zaplivanym pajzlu U Kulhavýho Johnnyho a rádobyhonosnym Saloonu White Star v Západní čtvrti? Já... byl jsem zamilovanej blázen, snad bych s tím i souhlasil, ještě že Caleb...“
„Jo, ten tvůj zkurvenej Caleb!“ řval Hamilton. „Ještě nikdy nikdo mou krásnou holčičku tak neurazil jako on...“
Jack se kousl do rtu. „Připouštím, zatraceně to přehnal. Ale vy u všech rohatejch taky! Vy...“
Najednou vnímal to vražedné ticho kolem. Hráči položili karty, žetony i tága a jen napjatě sledovali, co bude dál... se zatajeným dechem a napruženými svaly. Větřili krev!
„... vy jste jí serval z ruky můj zásnubní prsten, kterej jsem jí navlíknul já! Vy jste ho hodil pod nohy... mně! Vy jste...“
„Tak o prstýnek ti jde!“ Cash se zhoupl na patách. „Neboj se, já ho sebral. Vidíš? Mám ho dokonce pořád u sebe!“ Sáhl do kapsičky vesty a vytáhl zlatý kroužek. V chabém světle lamp se diamant blýskal jak slunce. „Na, tak si pro něj pojď, chlapče! Je jako novej. Můžeš ho přece ještě párkrát použít...“
Jackova pěst ho zasáhla tak tvrdě, že ztratil rovnováhu a upadl na dřevěnou podlahu. Zůstal nehybně ležet.
Jack se uměl prát. Věděl, jak sevřít dlaň, aby si nezlomil kůstky. Tenhle úder však byl jiný než při dřívějších bitkách. Do žádné rány ještě nikdy nedal tolik síly, tolik nenávisti. Cítil lupnutí. Praskly jeho klouby... nebo Hamiltonova čelist... nebo jeho nos? Podle kaluže krve, co se rozlívala pod Cashovým obličejem... zřejmě to druhé.
Prudce vydechl. Přejel očima přihlížející. Žádný z nich nespěchal Hamiltonovi na pomoc. Naštěstí! Kdyby se na něho bývali vrhli...
Otočil se a vypadl ven.
Nikdo ho nesledoval.
Až na dřevěném chodníku si uvědomil, že ho ruka čertovsky bolí. Sedrané klouby se zahojí, ale co s rozervaným srdcem? Ránou do Hamiltonova ksichtu se mu neulevilo.
Ani trochu!
Další události si pamatoval jen velmi mlhavě, některé vůbec. Whisky U Tří koček. Spousta whisky! Příšerný smrad vepřů, mezi ně ho někdo zpitého do němoty vhodil, s odstupem času mu došlo, že asi Hamiltonovi muži...
Ještě že má Calebův dům zadní vchod do dvora!