Na šíji (Erbenoviny I.)

Do černa je prostřeno u nedělního stolu
děvčica je zamlklá, tu kloní hlavu plaše
klopí zrak svůj tesknivý bez utišení dolů
hned sedí s námi u stolu, hned zase není naše

za horou třesk zaznívá, v tom kroky divně duní
přes lesy vyšla osoba, přináší umíráček
děvčica je zaleklá, stín jde si právě pro ni
nad stolečkem s oukropem tu usedavě pláče

soumračná zlá hodina teď kvapíkem se blíží
u dveří stín zlověstný v tom okamžení stane
děvče dlaně sepjaté, dvé srdce smutek tíží
smrt se sápe po šíji a už s tím nepřestane

děvče tajně přálo si, "můj milý nechť je zdravý"
"vem si mne, zlý osude, vem mne si místo něho!"
však přání jednou vyřčená už nikdo neopraví
na šíji ruka poslední šíj neobjala s něhou.