Dosud perlou

Proč vedete mě kroky unavenou chůzí
v ta místa, co znával jsem, vy též, moji druzi
Už nechodíme spolu, i to přebolelo

Směr řekou času zpět, kde její prameniště
v kraj trav a močálů. Tam žádné není příště
a slepý čtenář zavře žití leporelo

Tu v paletě šedi se květem pozaskvělo
pět lístků kališních, ač pouhý jen byl to mžik
Při slatinných tůních host, kvetoucí rozchodník

co něžným nachem svým mě sklánět nutí čelo
Snad sudbu zániku má psánu na listině,
zde dosud perlou je, jiskrou v archivním víně