Vesmír a myšlenky

po několika promile
je cesta na míle dlouhá
zvu tě - projdi ji se mnou
od pramenu Vltavy až po prales
vezmu tě za ruku - zastydím se
všechno co řeknu
si pamatuj a veď mě

byla jednou jedna postel
a holka
bylo jednou
jedno místo bezpečí
a já ho zaspala a vysnila

narodila jsem se
abych řečnila v černých obroučkách
abych se třásla a mávala rukama
tolikrát narozená pro to být hluchá
slyšet jen vesmír
a zbloudilý lampion k vesmíru zvedat
už je to dávno kdy měla jsem tak jasnou mysl
že slyšela jsem lampiony k Jupiteru plout
kde lidé snímali fantaskní mozoly z mé tváře
a vyčítali zeď z dýchnutého kouře

ty chvíle kdy jsem se nebála v blátě zout
ty chvíle kdy jsem šla pro poezii po kolejích
a strach mě buď válel po sudech
a nebo mohl obejmout

-

byla to jen jedna chvíle
kdy jsem se změnila na zběsilou kometu
vlasy rozmetala tajemství
a soudnost prsty na plech zaťukala - překlep
kdo by věřil, že vesmír je opravdu můj vesmír
sahám po hvězdách
kdykoli jsem zmatená a sama
kdykoli mám hlad
tak jím měsícem vyboulený břicha
o barvité sny si v tichu říkám - tak se jen kutálej Měsíci
básník se nedoklepe do mých můr - na to je slabý
na konci úvah bude každý básník zticha

všechna ta slova vůbec nic neznamenaj
zase trochu básním v řasném lůně zasažená
zapomětlivá, proměnlivá, tichá, nesvůdná a nijaká
namaž mi měsíce Jupitera na chleba
vděčně posvačím
a po chvíli kýchnu
zárodky hvězd do babiččina ubrousku
ještě dýchám
bezobsažná, tak zbloudilá, bez aroma

ale při budoucím klepnutí hvězdy o mužské koleno
vzejde střídmý pocit
jak se řasí při mém hněvu počasí
půjdu potajmu
a nikdo mi nedokáže to nedočkavý těšení
chodím ulicemi
sypu z kapes svý platonický lásky
vesmír je symbol
nedosažitelné kapsy nekonečna
v horečce o tom všem ráda sním
a tak mi vykáš dokud nevyjdu z vlastních šlépějí

a mám-li vyplýtvat
všechna slova
strop mýho vlnitýho moře na způsob pater nosteru
mě s Platónem neunese
zalykám se
a raději ať mě ta hebká vysoká vlna smete
na sklonku váhy Jupitera ¨
můj vesmír věří na nevěru
načechráš ho, foukneš do dráhy a pro noc si dovolíš
čepýřit se
a potom léta budeš zticha
zastíráš se - přitom se tajně miluješ - jako kdyby byl tu
věčně se vezeš
dolu a zas nahoru

každý kdo dýchá v marném rytmu se mnou
říká si to samé co já:
Také ti přijde utajená láska - jak hloubit jámu v horizontu?