přidáno 31.01.2023
hodnoceno 4
čteno 353(9)
posláno 0
Zabily jsme v sobě všechny vášně,
je mi zvláštně
Šumí mi v uších,
ve snech se mi zdá,
že
Vzaly jsme si všechny sny o tom,
Jaký to jen mohlo bejt

Naděje jsou oči plných slz,
kdy vracím se domů a každej den vím,
že
ani vodu nepřeleješ sítem
A nebe plný hvězd,
nedotknutelných, zářících
daleko

Chtěla jsem všechno,
nemám nic
Lámání chleba, nebo srdce,
který bylo dávno na milion kousíčků
A já, že jsem u konce
a zbývá poslední kus,
který čeká
na svý rozpadnutí

V srdci mě zebe
Z tebe
A tvých opilých příběhů,
co končí polibky

Jen ne nás dvou



miluju Tě, víš to?
přidáno 01.02.2023 - 23:39
Když někdo sáhne do duše. Neopatrně. Pak se chodí po střepech. Aby se mohly smutnolásky volně vylévat...
přidáno 01.02.2023 - 15:53
Smuténka.
přidáno 01.02.2023 - 12:16
Smutná,ale povedená.
přidáno 01.02.2023 - 07:30
Zrátaj všetky moje vášne
čo ti prejdú cez ruky
Nestavaj sa ku mne vlažne
A nečakaj záruky

Spočítaj vynásob vydeľ
Urči si na každý deň svoj prídel
Umocni odmocni daj si ma na entú
Aj keď ma rozkrájaš stále budem tu

Pripomelo minto tento text. No a v tretim radku od konce by melo byt asi opilYch. Drz se.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Rozpadnutí~ : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Plamen
Předchozí dílo autora : K sobě

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming