přidáno 18.11.2022
hodnoceno 6
čteno 369(10)
posláno 0
Děkuji tvým slovům
která se prošla po dně mého srdce.
Nebyla hořká ,nebyla sladká,
nebyla vratká.
Byla upřimná.
Jak pohlazení.
Teplo vlňáčku po babičce.
Hřálo tak hezky.
Až rozpouštěla smutek
mého nitra.
Miluji tě to slovo téměř bez významu,z úst znělo.
prosté klamů.
Děkuji ti, ta slova nakonec
měly svůj význam přeci.
Neb v koutku tvého oka
se zrcadlila slza.

Upřímnost jak ohniště
dávno vyhaslé započalo
se rozhořívat.
Srdce tak blažené
přestalo se skrývat
Jak zvon ve zvonici
započalo tlouci.
To nitro mé sžírat započaly
brouci bezradnosti.
Děkuji i já že jsi
přidáno 21.11.2022 - 11:44
Modřín: Děkuji za návštěvu
přidáno 21.11.2022 - 11:37
Hezká.
přidáno 19.11.2022 - 05:51
Psavec: Díky moc
přidáno 18.11.2022 - 22:05
Slova jak pohlazení.
přidáno 18.11.2022 - 18:22
Lenča: Lenko díky moc,opět psaná za pochodu dnes ráno.
při krmení papouchů.
přidáno 18.11.2022 - 16:09
Opět nádherně prožívaná...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Děkuji : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Co zbude
Předchozí dílo autora : Šeptaly plameny

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming