37. Tělem i duší v oblacích

Rozhlížela jsem se po spolucestujících v letadle a navnímávala jejich nastavení, energie… Na poslední chvíli se na palubě objevila ještě jedna žena a spěšně se rozhlížela po svém sedadle. Jak jsem správně vytušila, bylo to právě vedle mě.
„Dobrý den,“ pozdravila a zatvářila se trochu rozpačitě a omluvně.
„Hned vás pustím,“ zvedala jsem se svižně a umožnila jí usadit se vedle mě u okénka.
„Děkuju,“ odvětila stále víc nervózně. Chvíli roztřeseně zápasila s bezpečnostním pásem, než se jí ho podařilo konečně správně zapnout. „Doufám, že strach z létání není nakažlivý,“ pokusila se o vtip na odlehčení situace.
„A co kdybych radši já vás nakazila pohodou a uvolněností?“ navrhla jsem a její překvapený výraz rychle přešel do upřímného smíchu.
„No, vidíte, jde mi to líp, než jsem čekala!“ pokračovala jsem úspěšně v jejím rozptýlení.
„Jste vážně talent,“ zasmála se znovu a její obavy se postupně rozplývaly.
Spontánně jsem ji chytila za ruku a prohlásila: „Tak, a teď jsme v naprostém bezpečí.“
Při pohledu z okénka jsme zjistily příjemnou, překvapivou skutečnost - během našeho povídání letadlo poklidně vzlétlo.
„Já jsem Gábina, když už jsme si takhle pěkně podaly ruce,“ zažertovala jsem.
„Simona, moc mě těší. Zdá se, že tě poznávám v pravou chvíli,“ zaculila se vděčně.
„Chceš si moji ruku půjčit i po zbytek letu?“ nabídla jsem jí s povzbudivým mrknutím.
„Jako bys mi četla myšlenky,“ nasadila naoko překvapený výraz, a pak dodala: „Pokud ji můžeš na pár hodin takhle postrádat, ráda přijímám.“
Pak už jsme se jako na něčí povel pohodlně opřely a zcela se ponořily každá do svých myšlenek. Čekal nás příjemný, bezproblémový let.
Simona během pár minut usnula klidným spánkem.
Zpětně jsem si začala uvědomovat, že už ve chvíli, kdy se přede mnou v letadle objevila, jsem k ní začala automaticky vysílat sílu, lásku a léčivou energii. Její vibrace se tak rychle začaly zvedat z hutné úrovně strachu do bezpečí páté dimenze. Proto šlo vše tak hladce. Spokojeně jsem vnímala, jak ze všech mých čaker dál proudí do prostoru jejich nejpozitivnější aspekty a zaplavují všechny přítomné. A právě to bylo hlavním posláním těch, co už většinu času dleli v páté dimenzi – šířit vysoké vibrace kdekoli se objevili a pomáhat tak co největšímu počtu dalších bytostí posouvat se na vyšší úroveň vědomí. V tomto harmonickém nastavení jsem tedy setrvávala po celou dobu letu…
Nespala jsem, jen jsem se přenesla do hluboké meditace. Během ní se mi začal v mysli odvíjet velmi zajímavý příběh. O mně a Šimonovi…
Opatrně jsem vymanila svou ruku z té Simoniny a najisto sáhla do kapsy kabelky pro malý zápisník a propisku. Inspirace přicházela většinou bez „varování“ a já byla od určité doby vždy připravena na její nepředvídatelné jemné rozechvění mé duše…
Hbitě jsem začala heslovitě zapisovat ony střípky prožitého drama: Žena šlechtického rodu, manželka diktátorského, drsného muže, se zamiluje do jednoho poddaného. S ním zažívá opravdovou lásku, něhu, souznění. Jsou však přistiženi a zhrzený manžel vymýšlí rafinovaný, krutý trest. Žena se musí rozhodnout mezi svým milencem a vlastním malým synem. Buď bude vyhnána se svým milovaným a už nikdy nespatří své dítě, které tak zůstane napospas tvrdé výchově svého otce, bez milující a ochraňující náruče matky… Nebo obětuje onoho milovaného muže a ten bude popraven jako zrádce. Ona se podle manželova očekávání rozhodne pro své dítě. Popravený milenec umírá s pocitem zhrzenosti a výčitek vůči své milované. Aniž by tušil, před jakou volbu byla nemilosrdně postavena…
Hned nato mi v mysli vyvstala vzpomínka na automatickou kresbu a výklad mého vztahu se Šimonem, který jsem si nechala před lety vypracovat. Tam byla také zmínka o tom, že náš vztah je karmický. Prý jsem Šimona v nějakém minulém životě svým způsobem zradila, ale jen z jeho pohledu. Neznal pohnutky, co mě k tomu vedly, že jsem byla ve skutečnosti přinucena. Teď bylo jasné a naprosto pochopitelné, proč jsem to udělala…
Ano, proto jsme se znovu setkali v tomto životě, dostali šanci navázat na náš nádherný, láskyplný vztah a bez zábran si ho naplno užít. Tentokrát měl navíc Šimon možnost odhalit a pochopit, proč nám byl vymezen jen určitý společný čas. A dokázali jsme se vzájemně pustit dál…