25. Zaměstnání vs. povolání - o rozdílu máme zdání

A prázdniny ubíhaly jako voda. Jejich slastnou bezstarostnost jsme vyplňovaly snahou o dosažení dokonalosti v našem hudebním projevu. Já se navíc dala soukromě do studia psychologie a esoterických věd, tedy především astrologie. Proč? Řekla jsem si, že když už toho tolik vidím o lidských životech, měla bych znát i něco o lidských duších. Časem jsem začala rychleji a rychleji pronikat do hlubokých, bezedných duší těch bytostí, co si tak hrdě říkají ´člověk´.
"Holky, to byla zas jednou teda noc..." přivítala jsem jednoho dne své ´kolegyně´ postěžováním si.
"Tak se honem svěř své terapeutické skupince, ať se ti uleví," mrkla na mě provokatérsky Míša.
A já to sypala málem jedním dechem: "Viděla jsem sebe a Riku v nějakém malém pokojíku... Rika mi podávala poskládaný kus papíru se slovy: „Tohle mi dal Ryan a řekl, že to mám společně s tebou přečíst, kdyby... kdyby se mu náhodou něco stalo...“ Bylo to den po jeho smrti. Rika brečela a já cítila jen takovou tupou bolest a prázdnotu. Můj mozek, stejně jako mé srdce, odmítal přijmout fakt, že už nikdy neuvidím svého milovaného bratra...
Obsah onoho dopisu nás velice rozrušil, ale zároveň nám vnukl jakousi maličkou naději... Stálo v něm asi toto:
Jestliže teď čtete můj dopis, Ricardo a Nicoletto, pak má smrt přišla dřív než mé štěstí s tebou, má lásko Rico. Avšak těchto pár slov na rozloučenou má být moje malá náplast na vaši bolest, kterou teď cítíte... Rico, ať byla má smrt jakákoli, slíbil jsem si, že má poslední slova budou patřit naší lásce, a věřím, že jsem své předsevzetí splnil. Při psaní těchto vět jsem plný tísně a strachu, protože díky Nice už tak nějak tuším, co nás dva čeká... Ano, budeš číst tento můj dopis, má smrt bude rychlejší než naše pozemské štěstí... Tedy, Rico, nevzdávej se, mou smrtí nic nekončí a já už v tuto chvíli budu znát tajemství věčnosti. Stojím při tobě, miláčku, a pomůžu ti, abychom byli zase spolu. Možná už teď tušíš, co tě čeká... Ano, jistě, všichni víme moc dobře, co se stane, když tvoji lidé objeví tvou zradu – že jsi byla s jejich nepřítelem a dokonce mu pomáhala a zamilovala se do něj. Snad všichni jednou pochopí, že pro lásku neexistuje rozdíl národnosti, jazyka, zvyků... láska prostě nezná hranice. A neexistují pro ni ani hranice mezi nebem a zemí. Dávám ti teď tedy svou sílu a věřím, že i má sestra Nicoletta bude stát při tobě až do poslední chvíle... do chvíle, kdy se opět sejdeme. A ty, Nicoletto, vytrvej a najdi to, co já už našel – svou lásku v lidské podobě. Bůh ví, proč má být tvá cesta o tolik delší a trnitější... taková, jakou ji sama tušíš. Tak tedy pamatujte, moje milované, moje duše je stále s vámi.
Váš Ryan
Následující události se mi ve snu mihly bez dalších velkých detailů – pro Ricardu si přišli Němci a okamžitě ji odsoudili k trestu smrti za vlastizradu. Zemřela rychle, bez slz, téměř s úsměvem. Když naposledy vydechla, ucítila jsem v srdci zvláštní krásné zachvění – ti dva byli opět spolu."
Nastala delší chvíle ticha. Nejspíš jsme si všechny znova a znova v hlavách přehrávaly tu smutnou scénu z mého snu...
"Další důležitý poznatek z našeho minulého života. Pro mě osobně evidentně poslední..." zhodnotila to roztřesená Rika.
"Jisté pokračování je už vlastně jen v té Brianově písničce ´Hledám tu známou, neznámou dívku´," vypadlo ze mě bezmyšlenkovitě.
"No to teda..." vydechla Rika fascinovaně.
"Takže to pro vás dopadlo aspoň posmrtně happyendem a teď si ten příběh vytůníte k dokonalosti," rozhrábla to Míša, čímž se pokusila odlehčit tíživou atmosféru. A povedlo se.
"To ti teda garantuju!" jala se slova Rika, opět plná optimismu a odhodlání.
"A jdeme opět makat na ladění našich hitů..." zakřenila se Míša, a pak s grimasou osvícení ve tváři dodala: "Stejně je fajn, že si díky tomu nemusím dělat hlavu s tím, kam půjdu po střední na vejšku. Nic takovýho nebude, vyprdnu se na to. Moje kariéra už je rozjetá...“
„Mohu se do toho vložit odborně?“ ozvala jsem se nejistě.
„Jasně, vlož se do toho klidně i odporně... teda odborně, ségruška. Dneska mám obzvlášť dobrou náladu, takže mě snad tak rychle nevytočíš,“ dala mi milostivě svolení.
„Tak tedy podle našich horoskopů... musím vás zklamat. Aspoň co se naší vlastní skupiny týče.“
„Se ani nesnaž!“ vyletěla okamžitě.
„Hoď se do klidu a zkus ještě chvilku poslouchat,“ doporučila jsem jí trochu přiškrceným hlasem.
„Tak ale dělej a snaž se co nejvíc vyzdvihnout ty příjemné prvky, jinak tady z toho vznikne případ ne pro psychologa, nýbrž pro patologa!“ varovala mě má milující sestřička.
„Přidrž svůj vražedný instinkt na uzdě a sleduj. Jelikož seš výbojnější a tudíž od tebe hrozí teoreticky... a jak tak sleduji, i prakticky větší nebezpečí, začnu tvými tendencemi. Máš šestý dům v Raku, jeho vládce Luna je v desátém domě...“
„Zkrať to! První část můžeš vynechat, stejně jí nerozumím. Přejdi k věci – co z toho vyplývá!?“ skočila mi nezdvořile do řeči.
„Jednoduše suše...“ zachovala jsem se podle její rady, „tvoje práce, neboli služba bude mít co do činění s lidskými dušemi a můžeš se díky tomu stát známou pro širokou veřejnost. Máš tady taky toho Neptuna... To značí dar léčit lidské duše něčím uměleckým... Může to být hudba, to jo. Překážkou ti může být tvoje přílišná vznětlivost, netrpělivost, měla bys víc pracovat na své vnitřní vyrovnanosti, harmonii. Když se to vezme kolem a kolem, tak bys mohla díky své hudbě pomáhat lidem, ale myslím, že nezůstane jen u klasického koncertování se skupinou... Ale to už nechám na tobě. Takže jo, můžeš mít hudbu ve svém povolání, spokojená?“
Ségra na mě spiklenecky mrkla: „No, vidíš, ani jsem tě nemusela podplácet, cheche!“
„Že by korupce v našich řadách?“ rozhrábla to Marika.
Všechny jsme se rozesmály.
„Ale jdi. Vysvětlím to takhle, moje drahé klientky – astrologie nám neříká, co se stane, ale co se může stát. Je to o tendencích, možnostech. Je to pořád dokola o naší svobodné vůli – máš dané určité šance a překážky, ale je jen na tobě, na tom, jak moc jsi schopná rozhodnout se pro tu nejvhodnější cestu. Máme úžasnou moc vykřesat z toho negativního to nejlepší, ale stejně tak můžeme to pozitivní zneužít a otočit to nejen ve svůj neprospěch.“
„No, tak to zní moc hezky, navíc tomu docela aji rozumím, kupodivu,“ okomentovala to Míša osobitě. „Jen tě prosím o trpělivost s mou maličkostí. Dávej mi ta svá moudra stále jen po lžičkách – mám dlouhý vedení, musím to zase zpracovat. Než přejdeme k něčemu dalšímu tvrdšího kalibru.“
„Ale Míšo, zbytečně se podceňuješ. Vím, že zrovna ode mě to bude znít docela ironicky, ale zkus se přestat bát toho, co v tobě dřímá. Máš velký potenciál pojmout mnohem víc, než se odvažuješ a než si dovoluješ. Nejsem sice ještě žádný profesionál, co se astrologie týče, ale když dám i na svou intuici, je mi jasné, že jsi schopná být opravdová kouzelnice s melodiemi. Pokud ti to říká i tvoje srdce, můžeš se dát do toho.“
„Hm, pravdu díš, ségruška! Zkusím jít víc do sebe a zkrotit svůj temperament. Nebo ho tak nějak transmutovat v něco vyššího. To by nemuselo dopadnout vůbec špatně!“ chytla se toho docela
nadšeně Míša. „A teď upři svůj zrak na dalšího zájemce o tvé astrologické služby – tedy na naši drahou přítelkyni Riku.“
„Já si klidně počkám, až na mně přijde řada. Nou problem,“ zaculila se jmenovaná.
„Chtěla jsem právě naznačit, že tvůj čas přišel,“ zazubila se připitoměle Míša, jakože teď už by to Rice mohlo docvaknout.
„No, tak do čeho teda budu fušovat já?“ přicupitala ke mně Marika a koukala do svého astrologického ´kolečka´. „Doufám, že to nebude tak strašný, jak mi ty čmáranice připadaj.“
„No, ty máš... Já vím, to přeskočíme, kde co máš. Fakta jsou pro tebe důležitější a srozumitelnější, chápu. Takže ty se vrhneš do spolupráce s jakýmsi člobrdou ovlivněným Neptunem... Ten vládne Rybám, a Brian má Slunce v Rybách – to je ta souvislost. Uskutečníte jednu vaši společnou vizi... A víc ti neodhalím! To bych vás ochudila o spoustu zábavy, hehe. Takže víc ze mě nevytlučeš!“ varovala jsem ji z obavy jejího dalšího možného nátlaku.
„Nejsem násilník,“ zakřenila se provokativně. „I když jednou bych mohla udělat výjimku... Ne, díky, cos mi řekla, to mi bohatě stačí. Dobře víš, že si nenechám nic linkovat.“
„Já si taky nestěžuju. Teď už chci mít jasno jenom ve dvou věcech – co je tvůj potenciální džob, Nikolíku, a proč se tady teda tak snažíme mít profi skupinu, když je to jasan, že to nemá budoucnost,“ přisadila si ještě Míša.
„Já... já se chystám být GREAT ASTROLOGER kombinovaný s psychologem, ovšem dřív se tomu říkalo trochu jinak...“ odpověděla jsem trochu vyhýbavě na první otázku.
„Jo, takže ty budeš VELKEJ ASTROLOG, dnes již poměrně bezpečné povolání, ovšem v dobách minulých by tě upálili jako čarodějnici. Rozumíme, přeloženo. A co ta naše skupina?“
„Jejím cílem není naše hvězdná profesionální dráha, nýbrž jakýsi prostředek k vyjádření našich niter na cestě k dosažení určitého důležitého bodu v našich životech,“ vyslovila jsem odpověď téměř poeticky.
„Tak tedy vzhůru k našemu cíli, který je vlastně cestou. Od té doby, co jsme shlédly osvěcující film Pokojný bojovník, mi toto rčení dává smysl. Cesta může být cíl. A to, sakra, cenný,“ shrnula to vkusně Míša a potvrdila tím i svůj úmysl, že opravdu hodlá jít víc ´do sebe´.
A tak jsme se opět daly do zušlechťování naší ´cesty´ - pěly jsme a hrály, až se hory zelenaly. A možná i pár kolemjdoucích.