|
Sonet z roku 2018. Jakási snaha o vyjádření mého tehdejšího postoje k životním nepříjemnostem.
 06.11.2021 3 787(14) 0 |
Kdyby snad přede mne se vědma postavila
a oči do duše by upřít chtěla mi,
pak jistě řekla by: "Ach, není neznámý
mně případ jako tvůj - tvář nešťastná a bílá
zní strachem zkroušeným, neb děsí tě ty stavy,
ty plesy vesmíru a extatických vin
a týdny zdlouhavé - ten těžký, kalný splín.
Když všechny pukliny pak plní duet lkavý,
stále se domníváš, že žádné noci není,
ač ta již dala ti svých trumfů okusit?
Zhlížíš se v zrcadle - zříš v očích chorý svit."
A zle se usmívá. "Snad čekáš rozuzlení...
Však který hlupák by ti pálil vzácných svic,
když léta předstíráš a činit nechceš nic?"
a oči do duše by upřít chtěla mi,
pak jistě řekla by: "Ach, není neznámý
mně případ jako tvůj - tvář nešťastná a bílá
zní strachem zkroušeným, neb děsí tě ty stavy,
ty plesy vesmíru a extatických vin
a týdny zdlouhavé - ten těžký, kalný splín.
Když všechny pukliny pak plní duet lkavý,
stále se domníváš, že žádné noci není,
ač ta již dala ti svých trumfů okusit?
Zhlížíš se v zrcadle - zříš v očích chorý svit."
A zle se usmívá. "Snad čekáš rozuzlení...
Však který hlupák by ti pálil vzácných svic,
když léta předstíráš a činit nechceš nic?"
Ze sbírky: Vznešená utrpení
06.11.2021 - 23:20To není špatný.....projev dřeně duše.Nevnímám to cynicky suše , kde že , sám s kmotrou kostky jsem hrál, plakajíc jsem se smál i bál. Trumf v rukávu já měl, eso vděčnosti vyděsilo spoluhráče. Ona jen vrškem strachu mávala, jenž mi k nohám spadl poražen.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Věštba : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Extáze
Předchozí dílo autora : Nepochopené principy
