Ano, to ony také ne.

Co jsi tak smutný?
Bezmyšlenkovitě se otočí na druhou stranu.
No tak! Ptám se, co jsi tak smutný?
Pomalu se vrací ke své původní pozici, nijaký. Zvedne obočí a dlouze se zadívá.
Ano, jsem smutný.
No ale proč?
Na světě je tolik lidí a já jsem sám.
Sám? Jak to myslíš?
Tak jak to říkám, jsem sám. Chybí mi láska, porozumění, potřeba od druhého.
To přeci zvládneš, už to zvládáš tolik let! Co se najednou změnilo?
Okolí. Cítím se sám. Rád bych někoho poznal.
Někoho? Myslíš ženu?
Ano, někoho kdo by mě miloval, je to těžké?
Těžké? Zamilovat se?
Ano.
To já nevím. Nezkoušel jsem to.
Bojím se.
A čeho?
Slyšel jsem, že svět je zlý...a pro romantiky, jako já, zde není místo. Nerozumím světu, který ovládají peníze, drzost, nevěra.
Tak to jsi na špatném místě.
Asi ano.
A jak by sis to představoval?
Co myslíš?
Svět, lásku, život plný romantiky a porozumění.
To by bylo nadlouho.
Tak zkus alespoň tu lásku.
Myslel jsem si, že jsem skromný muž, netoužím po materiálním bohatství, mám radši bohatství duchovní.
Počkej, odbíháš od tématu.
Právě že ne.
?
Pověz mi, existují na světě ženy, které by dokázaly milovat?
Ano, vždyť jinak bychom vymřeli.
Ne, ty mi nerozumíš. Myslím ty ženy, které dokáží milovat...skrz hudbu, umění, poezii, duchovno.
...
Nerozumím ti.
Ano, to ony také ne.