01.06.2021 0 527(6) 0 |
Uprostřed obrovského černého nekonečna, naplněného jen zářícími hvězdami
je malá planeta jménem Estewor. Jednoho chladného jarního rána tam oblohou proletěla zvláštní kometa, byla to vůbec kometa? Ozývalo se z hloučku lidí stojících na náměstí. Komety zde prolétaly často, ale vypadaly nějak jinak.
Daleko od nich se mezitím ozvala ohlušující rána. Po chvilce se s vrzáním a skřípáním pomalu otevřely dveře a z prostředku hromady železa se vynořila postava. Když se muž dostal dostatečně daleko od dýmu, linoucího se z pochroumané rakety, mohli jste poznat, že to je kosmonaut, Alex Lott, který byl vyslán na misi, navštívit tuhle sluneční soustavu. Neměl přistávat, jen sem doletět a vrátit se. Před pár hodinami se ale naneštěstí přerušilo spojení se základnou. A nakonec se zřítil na neznámou planetu. Raketa se nezdála být příliš rozbitá, ale Alexe napadlo, že když už je tady, trochu si planetu prohlédne. Na tomhle místě byl vidět jen samý písek, tak se vydal dál.
Už se začalo stmívat, když zůstal překvapeně stát na místě. Tohle přece není možné, říkal si Alex. Za strhující oběv by považoval malé jezírko, jenže před ním se rozprostíralo celé město. První obyvatele potkal u brány. Vypadali podobně, jako on, jen jejich kůže nebyla béžová, černá ani žlutá, byla světle fialová a leskly se na ní hladké chloupky.
Alex nezůstal nezpozorován dlouho. Jeden z nich si ho všiml a začal volat na ostatní. Alex mu ale nerozuměl ani jediné slovo, protože zdejší řeč se skládá z pískání, mlaskání a pár podivných slov.
Kolem Alexe se rychle vytvořil kruh udivených domácích. Všichni se tvářili překvapeně, stejně jako Alex a někteří ještě o trochu víc.
Ke shluku, fascinovanému cizincem, se přidávali pořád další zvědavci. Mezi nimi i Tiwadar. Když uviděl bezbranného cizince, rozhodl se mu pomoct. Ještě když si probojovával cestu do středu shromáždění, zaslechl spousty nadávek, kterým vyděšený cizinec naštěstí nerozuměl. To Tiwadarovi stačilo, chytil kosmonautovu ruku a rychle ho táhl pryč.
Alex si stále nebyl jistý, co se děje. Jestli mu osoba, táhnoucí ho od davu, pomůže, nebo ublíží. Neměl ale na výběr. Rozhlížel se po okolních domech, které vypadaly, jako byty rozestavěné do sloupců. Každý byt měl své dveře, nikde však nebyly vidět jediné schody. Alex jen žasl, když ho jeho společník postavil na jemně svítící rohožku a začali se vznášet ke dveřím. Bylo to, jako v pohádce, jako letět na mraku.
Uvnitř byl stůl, zavěšený ze stropu, pár skříněk, houpací síť a věšák, ověšený spoustou různobarevných provázků. Až teď si Alex všiml, že jediné co mají všichni na sobě, jsou takovéhle provázky, omotané kolem loktů. Alexův společník mezitím konečně začal mluvit. Alex mu zprvu nerozuměl, až později pochopil, že říká své jméno. Tiwadar.
Tiwadar uvařil tradiční pokrm a oba se dali do jídla. Jeho host se představil jako Alex, prapodivné jméno, myslel si Tiwadar. Večer připravil Alexovi svou houpací síť a sobě ustlal vedle na zemi.
Ráno se vydali prohlédnout si okolí. Všichni kolemjdoucí po nich zvědavě pokukovali. Tiwadar se pokusil vysvětlit Alexovi, že jdou tam, kde se pěstuje jídlo.
Když došli na místo, Alex viděl jen obří otáčející se válec, osetý semeny, která a každou otáčkou vyrůstala. Bylo to úžasné, jako by ty rostliny někdo očaroval. Myslel si Alex, přibližující se k válci. Když se ho jemně dotkl, pod prsty cítil stejnou hlínu, jako ve které pěstují plodiny na Zemi. Z úžasu ho vytrhl až nespokojený křik přicházejícího farmáře. Alex se rychle pokusil o omluvu.
I když už odcházeli a farmář nebyl tak rozzuřený, sršela z jeho očí nenávist. S tím se Alex setkal ještě mnohokrát, nic zlého nikomu neudělal, nenáviděli ho jen protože byl jiný, narodil se jinde, měl jiné zvyky, dělal a chápal věci jinak. Všichni Estevořané si mysleli, že jinak znamená špatně. Jen Tiwadar byl přesvědčený, že jde pouze o to, jak každá společnost odlišně pochopila a vyřešila problémy.
Po návratu do středu města narazili na skupinu lidí, vykřikující něco, pro Alexe nesrozumitelného, ale pro Tiwadara ostrého, jako hrot nože. Vykřikovali, že tady nechtějí vetřelce, ať letí, odkud přiletěl, nebo ho zabijí. Tiwadar se podíval na Alexe. V jeho tváři se usadila nejistota, nevěděl co se děje, věděl jen že to není dobré. Křičícím nespokojencům nerozuměl, poznal ale hněv mířený na jeho osobu. Nevěděl co udělal špatně a jak to napravit.
Tiwadar byl dávno rozhodnutý, na kterou stranu se postaví.
S nadávkami a urážkami, jako by se roztrhl pytel. Tiwadar je musel všechny odrazit, aby bránil svého přítele, který vůbec netušil o co jde. Po dlouhé hádce, někdo navrhl, aby o budoucnosti cizince rozhodl král.
Vládce planety Estewor, Lohaness, byl moudrý muž a dobrý král. Když před něj předstoupil dav občanů, nebyli už tolik rozzuření, k vládci cítili úctu. Král Lohaness všechno vyslechl a pokusil se uklidnit nerozvážný dav. Byl opravdu zklamán krvelačností svých poddaných. Po dlouhém projednávání, kdy zavrhl mučení, věznění i vraždu cizince, vyžadovali občané alespoň vyhoštění. Když Lohaness slyšel, čeho by byl jeho lid schopný, přistoupil na nejméně násilnou variantu. Tiwadar se hned pokusil Alexovi rozsudek přetlumočit. Když Alex vše pochopil, zároveň ho to rozesmutnilo i uklidnilo, nevěděl co všechno by zuřící dav dokázal.
Každý se chtěl ujistit, že vetřelec opravdu zmizí a tak ho celý dav v čele s králem Lohanessem a Tiwadarem doprovázel k jeho raketě.
Alex se snažil nevnímat pokřikující dav, jen doufal, že raketa dokáže bezpečně odletět. Myslel na touhu lidí, najít jinou civilizaci a navázat kontakt a na nenávist Esrevořanů.
Když celý průvod dorazil na místo, dav nadšeně povykoval, mezitím co se Tiwadar zarmouceně loučil s přítelem. Alexovi bylo také líto, že musí odletět a Tiwadara nechat tady. Věděl, že lidé na Zemi jsou stejní, jako tihle a nesnesli by, že je jiný. Naposledy obejmul svého mimozemského přítele a nastoupil do rakety. Dveře se zavřely, Alex usedl k řízení. Nastartoval motor a po chvilce napětí se raketa vznesla.
Když raketa zmizela v oblacích, křik davu utichl a lidé začali postupně odcházet. Lohaness ještě dlouho přemýšlel, co by se stalo, kdyby tam cizinec zůstal. Mohl je naučit spoustě nových věcí. Tahle možnost ale odletěla s ním.
je malá planeta jménem Estewor. Jednoho chladného jarního rána tam oblohou proletěla zvláštní kometa, byla to vůbec kometa? Ozývalo se z hloučku lidí stojících na náměstí. Komety zde prolétaly často, ale vypadaly nějak jinak.
Daleko od nich se mezitím ozvala ohlušující rána. Po chvilce se s vrzáním a skřípáním pomalu otevřely dveře a z prostředku hromady železa se vynořila postava. Když se muž dostal dostatečně daleko od dýmu, linoucího se z pochroumané rakety, mohli jste poznat, že to je kosmonaut, Alex Lott, který byl vyslán na misi, navštívit tuhle sluneční soustavu. Neměl přistávat, jen sem doletět a vrátit se. Před pár hodinami se ale naneštěstí přerušilo spojení se základnou. A nakonec se zřítil na neznámou planetu. Raketa se nezdála být příliš rozbitá, ale Alexe napadlo, že když už je tady, trochu si planetu prohlédne. Na tomhle místě byl vidět jen samý písek, tak se vydal dál.
Už se začalo stmívat, když zůstal překvapeně stát na místě. Tohle přece není možné, říkal si Alex. Za strhující oběv by považoval malé jezírko, jenže před ním se rozprostíralo celé město. První obyvatele potkal u brány. Vypadali podobně, jako on, jen jejich kůže nebyla béžová, černá ani žlutá, byla světle fialová a leskly se na ní hladké chloupky.
Alex nezůstal nezpozorován dlouho. Jeden z nich si ho všiml a začal volat na ostatní. Alex mu ale nerozuměl ani jediné slovo, protože zdejší řeč se skládá z pískání, mlaskání a pár podivných slov.
Kolem Alexe se rychle vytvořil kruh udivených domácích. Všichni se tvářili překvapeně, stejně jako Alex a někteří ještě o trochu víc.
Ke shluku, fascinovanému cizincem, se přidávali pořád další zvědavci. Mezi nimi i Tiwadar. Když uviděl bezbranného cizince, rozhodl se mu pomoct. Ještě když si probojovával cestu do středu shromáždění, zaslechl spousty nadávek, kterým vyděšený cizinec naštěstí nerozuměl. To Tiwadarovi stačilo, chytil kosmonautovu ruku a rychle ho táhl pryč.
Alex si stále nebyl jistý, co se děje. Jestli mu osoba, táhnoucí ho od davu, pomůže, nebo ublíží. Neměl ale na výběr. Rozhlížel se po okolních domech, které vypadaly, jako byty rozestavěné do sloupců. Každý byt měl své dveře, nikde však nebyly vidět jediné schody. Alex jen žasl, když ho jeho společník postavil na jemně svítící rohožku a začali se vznášet ke dveřím. Bylo to, jako v pohádce, jako letět na mraku.
Uvnitř byl stůl, zavěšený ze stropu, pár skříněk, houpací síť a věšák, ověšený spoustou různobarevných provázků. Až teď si Alex všiml, že jediné co mají všichni na sobě, jsou takovéhle provázky, omotané kolem loktů. Alexův společník mezitím konečně začal mluvit. Alex mu zprvu nerozuměl, až později pochopil, že říká své jméno. Tiwadar.
Tiwadar uvařil tradiční pokrm a oba se dali do jídla. Jeho host se představil jako Alex, prapodivné jméno, myslel si Tiwadar. Večer připravil Alexovi svou houpací síť a sobě ustlal vedle na zemi.
Ráno se vydali prohlédnout si okolí. Všichni kolemjdoucí po nich zvědavě pokukovali. Tiwadar se pokusil vysvětlit Alexovi, že jdou tam, kde se pěstuje jídlo.
Když došli na místo, Alex viděl jen obří otáčející se válec, osetý semeny, která a každou otáčkou vyrůstala. Bylo to úžasné, jako by ty rostliny někdo očaroval. Myslel si Alex, přibližující se k válci. Když se ho jemně dotkl, pod prsty cítil stejnou hlínu, jako ve které pěstují plodiny na Zemi. Z úžasu ho vytrhl až nespokojený křik přicházejícího farmáře. Alex se rychle pokusil o omluvu.
I když už odcházeli a farmář nebyl tak rozzuřený, sršela z jeho očí nenávist. S tím se Alex setkal ještě mnohokrát, nic zlého nikomu neudělal, nenáviděli ho jen protože byl jiný, narodil se jinde, měl jiné zvyky, dělal a chápal věci jinak. Všichni Estevořané si mysleli, že jinak znamená špatně. Jen Tiwadar byl přesvědčený, že jde pouze o to, jak každá společnost odlišně pochopila a vyřešila problémy.
Po návratu do středu města narazili na skupinu lidí, vykřikující něco, pro Alexe nesrozumitelného, ale pro Tiwadara ostrého, jako hrot nože. Vykřikovali, že tady nechtějí vetřelce, ať letí, odkud přiletěl, nebo ho zabijí. Tiwadar se podíval na Alexe. V jeho tváři se usadila nejistota, nevěděl co se děje, věděl jen že to není dobré. Křičícím nespokojencům nerozuměl, poznal ale hněv mířený na jeho osobu. Nevěděl co udělal špatně a jak to napravit.
Tiwadar byl dávno rozhodnutý, na kterou stranu se postaví.
S nadávkami a urážkami, jako by se roztrhl pytel. Tiwadar je musel všechny odrazit, aby bránil svého přítele, který vůbec netušil o co jde. Po dlouhé hádce, někdo navrhl, aby o budoucnosti cizince rozhodl král.
Vládce planety Estewor, Lohaness, byl moudrý muž a dobrý král. Když před něj předstoupil dav občanů, nebyli už tolik rozzuření, k vládci cítili úctu. Král Lohaness všechno vyslechl a pokusil se uklidnit nerozvážný dav. Byl opravdu zklamán krvelačností svých poddaných. Po dlouhém projednávání, kdy zavrhl mučení, věznění i vraždu cizince, vyžadovali občané alespoň vyhoštění. Když Lohaness slyšel, čeho by byl jeho lid schopný, přistoupil na nejméně násilnou variantu. Tiwadar se hned pokusil Alexovi rozsudek přetlumočit. Když Alex vše pochopil, zároveň ho to rozesmutnilo i uklidnilo, nevěděl co všechno by zuřící dav dokázal.
Každý se chtěl ujistit, že vetřelec opravdu zmizí a tak ho celý dav v čele s králem Lohanessem a Tiwadarem doprovázel k jeho raketě.
Alex se snažil nevnímat pokřikující dav, jen doufal, že raketa dokáže bezpečně odletět. Myslel na touhu lidí, najít jinou civilizaci a navázat kontakt a na nenávist Esrevořanů.
Když celý průvod dorazil na místo, dav nadšeně povykoval, mezitím co se Tiwadar zarmouceně loučil s přítelem. Alexovi bylo také líto, že musí odletět a Tiwadara nechat tady. Věděl, že lidé na Zemi jsou stejní, jako tihle a nesnesli by, že je jiný. Naposledy obejmul svého mimozemského přítele a nastoupil do rakety. Dveře se zavřely, Alex usedl k řízení. Nastartoval motor a po chvilce napětí se raketa vznesla.
Když raketa zmizela v oblacích, křik davu utichl a lidé začali postupně odcházet. Lohaness ještě dlouho přemýšlel, co by se stalo, kdyby tam cizinec zůstal. Mohl je naučit spoustě nových věcí. Tahle možnost ale odletěla s ním.
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Návštěva planety Estevor : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Hrnec
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 2» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]» řekli o sobě
Marnerin řekla o Allone :Je to nejlepší člověk na světě, ona se my vždy snaží pomoct a jsem jí za to vděčná.